Cesta zpátky

The Way Back je filmem dvou příběhů, dvou linií. Příběhu, linie Bena Afflecka, jakožto drtivým životním úderem zkroušeného alkoholika a příběhu, linie Bena Afflecka, co by trenéra školního basketbalového týmu. Obě tyto linie jsou pak samostatně poměrně působivé a zajímavé, se svými silnými momenty a výrazným pojetím, ovšem jelikož obě tyto linie jsou v jednom filmovém celku, musejí samozřejmě fungovat i ve vzájemné symbióze, a to je zásadní problém této podívané, jelikož prostě Gavin O´Connor nezvládl ty dvě linie propojit do jednoho skutečně fungujícího celku, který by měl stejně povedené vyznění jako ony linie samy. Výsledný dojem je tak rozštěpená a nesoustředěná podívaná, skákající ze dvou nesourodých příběhů, které se jen vzájemně oslabují a ubírají si na působivosti, a musím tak zopakovat, že je velká škoda, že se tvůrcům nepodařili ony linie více naladit na stejnou pocitovou vlnu, jelikož pak by jistě vznikl opravdu kvalitní film. Jediným kvalitním pojítkem tak zůstávají už jen postavy a jejich herečtí představitelé, kdy nelze nikomu z přítomných nic vytknout, a právě především Ben Affleck svým výkonem zas trochu zahnal do koutu všechny pochybovače o jeho hereckém talentu, mě tu totiž přišel vážně přesvědčivý v obou polohách a je jednoznačně tím nejvýraznějším prvkem celého filmu. Cesta zpátky je tak zkrátka sice určitě kvalitní a rozhodně nenudící podívaná, nicméně její zpracování nemohu považovat za správné, kdy opakuji a shrnuji, za mě se jedná o dva samostatně fungující příběhy, ovšem mizerně propojené v jeden nefungující celek. (23.06.2021)

Je to spíš film o ztrátách, o tom, co všechno můžete ztratit a jak moc to bolí. A že každá ztráta, třebaže se zapíše jinak hluboko, tam navždy zůstane. A bude bolet. A moc těžko se s ní vyrovnává. Velice civilní, obyčejný film se skvělým Benem Affleckem, civilní, minimalistické herectví mu sedí. 75% (03.04.2021)

Jsem hodně spokojený. Režiséra Gavina O'Connora mám hodně rád a jeho filmy mě baví. A ve svém nejnovějším filmu mě znovu dokazuje, proč mě jeho filmy, tak moc sedí. O'Connor je ten typ režiséra, který dokáže i tu nejobyčejnější zápletku natočit zajímavě a silně. Platí to i pro Cestu zpátky. Film má opravdu obyčejnou a místy stokrát viděnou zápletku, a přesto dokáže dojmout a zaujmout. A to je výsledek poctivé a kvalitní režie. Ben Affleck má napsanou roli na tělo, a z mého pohledu to hraje skvěle. Affleck podává hodně civilní a nenucený výkon, a netlačí vůbec na pilu, a všechny emoce mu lze snadno věřit. Sedla mi dramatická stránka filmu, tak i ta sportovní, protože jsou obě velmi dobře natočený. Funguje u nich přesně to co má u nich fungovat. Je mi jasné, že film nenabízí nic nového, a vlastně se o to ani nepokouší. Pro někoho to bude problém, ale mě to vůbec nevadilo. Cesta zpátky je povedené sportovní drama, a určitě si zaslouží vaši pozornost. (11.04.2020)

Ben Affleck hraje velice dobře. Role alkoholika mu sedla potom co s´čím si v poslední době prošel a tady se to projevilo na jeho hraní. Film je sice sportovní drama ale spíš se to točí okolo trenéra, kterého hraje právě Affleck. A vlastně se mu ani nedivím proč pil. Sám si nedovedu představit co by to se mnou udělalo kdyby se mi něco podobného stalo. Film mě opravdu bavil. Mám rád filmy tohohle typu a je jedno jestli jsou podle skutečné události nebo ne. Dobře zahráno i natočeno. 75% (17.05.2020)

Chlastal Matt Dillon, toho času literární alter ego undergroundového spisovatele Charlese Bukowského, a pak každé ráno takřka rituálně zvracel, hned v několika verzích si rád přihnul rovněž muzikant, který narazil na hudebně nadanou dívku a Zrodila se hvězda (naposledy to byla Lady Gaga), z vlivu alkoholu se pokoušel dostat v Roce ďábla i Jaromír Nohavica a naopak k smrti se vědomě upíjel v Las Vegas Nicolas Cage a právem za to dostal Oscara. Nově si rád přihne i někdejší basketbalová naděje, která dostala šanci pozvednout nejen beznadějné basketbalové družstvo jedné církevní školy, ale hlavně svůj zoufalý život. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, tady je navíc velmi dobrý. Navíc v látce, u které se v reálném životě nebojí přiznat, že boj s alkoholismem je celoživotní a obtížný. Prošel si pobyty v léčebně, má za sebou ambulantní léčbu. A teď si také na plátně prochází závislostí. Skutečně silné paralely. Jeho postava je jinak stavebním dělníkem, samotářem, který rád zajde na pivo. Brzy pochopíme, že jeho docházení na bar není úplně v pohodě. Pak se rozjede druhá linie o sportovních outsiderech, kteří se musejí semknout a dokázat, že koše střílet umí. A ještě vyřešit vlastní sociální trable. Asi tušíme, kam to bude směřovat. Záhy také zjistíme, proč Ben chlastá, já mu to celé věřil. Ve výsledku jde o velmi obyčejně uchopený příběh, ovšem možná právě v té jednoduchosti je ta největší síla. Velmi civilní a docela dospělé. (30.05.2020)