VOD (1)
Série(2) / Epizody(15)
Obsahy(1)
Nadia (Natasha Lyonne) slaví 36. narozeniny. Běžná oslava v newyorském bytě jejích kamarádek se však promění v její noční můru, když ji ještě ten večer srazí taxík. Místo smrti se však vrátí do koupelny onoho uměleckého bytu na onu oslavu. Po jejích několika dalších náhlých úmrtích a i návratech do oné koupelny zjišťuje, že tu něco nehraje. Ale co? (hansel97)
(více)Videa (3)
Recenze (57)
Seriál, který sám dojíždí na svou repetitivnost, tudíž omrzí prakticky po prvním díle. Moc tomu nepomáhá, že Natasha Lyonne hraje prakticky Nicky z Orange Is The New Black a nenašla si pro roli Nadiy alespoň trochu diferenciovanou polohu. Vlastně svým způsobem vtipné, ale k dokoukání mě to neláká. ()
Nadia je sice většinu času napřesdržku, ale já z ní nemůžu spustit oči. Fascinuje mě vzhledem, mimikou i tím prokouřeným hlasem. A pak dostane parťáka, který nemůže být odlišnější než ona... a mě to baví, čím dál víc. Časová smyčka je celkem obehraný formát, ale tohle je takovým trošku podvratným způsobem zábavné a svěží. ()
Teda, tá pesnička čo sa opakovala s každou smrťou hlavnej hrdinky mi po čase začala liezť pekne na nervy. Ešte teraz ju mám v hlave a nie a nie ju dostať von. Čo sa týka obsahovej stránky, mám veľmi rád tento námet - zacyklenie v časovej slučke, no v tomto prípade ma dejová linka moc neoslovila. Začiatok ešte ušiel, ale potom sa to začalo roztekať všetkými možnými smermi, ktoré ma nijak zvlášť nezaujali. A veľa vecí tu nebolo dovysvetlených, napr. to "mladšie ja," jeho význam mi akosi unikol, prišlo mi zbytočné. Samotná hlavná hrdinka mi tiež liezla poriadne na nervy - herečka výborná, no z jej postavy sa mi chcelo každú chvíľu grcať. Absolútne nechápem ako tento miniseriál mohol byť podľa jednej stránky zaradený medzi štyri najlepšie seriály tohto roku. A potom verte všelijakým rebríčkom typu "must see before die" a podobne. Veľmi slabý priemer, iba vďaka môjmu obľúbenému námetu. 50/100 ()
1. série - 55% - Jedna z nejlepších zápletek pro samostatnou epizodu nebo film, tedy časová smyčka, je v poslední době podezřele nadužívaná a Russian Doll dělá od samého začátku všechno, aby diváka natěšeného na časohrátky odradila. Ničím neosvěžený námět, nepříliš sympatická hlavní hrdinka, absurdně protivné vedlejší postavy a hromada prázdných řečí, které jen ředí už tak dost nevýrazné a stokrát viděné pokusy o vytěžení námětu. Nebýt sezóna tak krátká, zvažoval bych oproti všem svým zvyklostem seriál nechat plavat. Naštěstí se do děje včas přimíchá sympaťák Alan, Natasha Lyonne potvrdí dramatický i komediální um a poslední dva překvapivě napínavé díly mě zastihly nepřipraveného natolik, že jsem hlavním charakterům nepokrytě držel palce. I proto nechápu, že hvězdná parta scénáristek dobrovolně balancuje na hraně neúspěchu ve snaze přijít s další várkou (nebo dokonce várkami) epizod. 2. série - 20% - První sezóna vzala všechno zábavné z časových smyček, ta druhá bere všechno zábavné (a bohužel i veškerou zákonitost) z časového cestování. Nevěřil jsem, že se tu ledabyle vtipkuje o druhé světové, o mateřství, o drogách, hlavní hrdinka se tváří pořád stejně nad věcí (i když k tomu nemá sebemenší důvod a často se přetvařuje jen sama před sebou) a ještě se mě někdo pokouší přesvědčit o smysluplnosti všeho přeskakování. Alan je degradován na figurku, která se jen zmateně ptá na to, co se děje a ve většině případů je mu odpovědí "Já nevím." nebo "Děláš si srandu?". Zkrátka volba pokračování metodou pokus-omyl, která dokazuje, že některé minisérie těžit nikdy nepotřebovaly. ()
Tvůrci seriálu podali opravdu mimořádný výkon. Prvními dvěma díly mě otrávili tak, že kdyby do hlavní role neobsadili Nataschu Lyonne, kterou žeru hlavně pro její hlasový projev, asi bych další pokračování vzdal. To by ale byla škoda, protože s dalšími epizodami přišlo výrazné zlepšení scénáře, nuda se vytratila a já jsem se začal velmi dobře bavit. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že si ze mě tvůrci celou dobu dělali srandu. ()
Galerie (145)
Photo © Netflix
Zajímavosti (4)
- Song, který hraje v koupelně po každé smrti Nadii (Natasha Lyonne), je „Gotta Get Up“ od Harryho Nilssona. (zbyshek)
- Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill. (Dangerous2)
- Celý tým tvůrců od scenáristek po režii tvořily výhradně ženy. (zbyshek)
Reklama