Miluji tě modře

Další z řady podprůměrných českých komedií, na něž divák zapomene dříve, než řekne "Denisa Nesvačilová". Je to film na nějaké pošmourné nedělní odpoledne, kdy není nic na práci anebo se člověku nechce dělat vůbec nic. Povedených vtipů se moc nedočkáme, to už více nahých žen, postava Taťány Medvecké mě vyloženě iritovala. Václav Jílek většinu filmu zmateně běhá po městě, ale aspoň je sympatické, že si dvě hlavní postavy vykají téměř celou stopáž. Aspoň, že se během natáčení narodilo pět dětí, to je pozitivní... (22.10.2017)

Scénář napsal Jaroslav Papoušek před svou smrtí v roce 1995 a jeho záměrem bylo, aby film jako něžnou romanci z jiných časů a oslavu žen natočil jeho kamarád Miroslav Ondříček, který to také nestihl. Nevzpomínám si na nějakou dobrou českou poetickou komedii, ale tato obsahově prázdná ještě předčí 50 odstínů....A dorazily to sponzorské výrobky. Veškerý děj spočívá v tom, že dva muži nadbíhají nesympatické slečně a kolem jsou karikované postavy z uměleckého prostředí a celkem zbytečné postavy rodičů. (01.12.2017)

Jako nějaký nápad na pozadí není až tak špatný, ale při sledování filmu jsem měl problém věřit hercům i tvůrcům, že to myslí vážně. Nemluvím ani o product placementu, který postavám velí bydlet moderně, mít doma ve svých rozlehlých bytech nejmodernější nábytek a kuchyně, chodit do drahých restaurací s výhledem na panoramata Prahy a vůbec se pohybovat po turisticky atraktivních lokalitách. Jako nic proti, ale kunsthistorici fakt nejsou nijak dobře placení. Navíc Jílek se svým věčně rádoby rozesmátým obličejem nedokáže uhrát ani jednu dramatickou situaci, a Nesvačilová neumí hrát, navíc mi ani nepřijde žensky přitažlivá. Je tam spousta věcí, které člověk nechápe a jsou jen povrchní - postava Terezy je blbá, nebo proč zůstává s naprosto jasným debilem a kazisvětem? A oč jí vlastně jde, z filmu to prostě není možné pochopit, jaké má ona sama cíle. A kde má rodiče, sourozence? Pak zde máme hinduismu propadlou maminku - vážně musela být vykreslena jako náboženský pitomeček? Snad nejlíp tam nakonec zahrál Žák v jedné v podstatě němé scénce s vypnutou elektřinou, a Kratina hraje svůj nadprůměrný standard, kde si užívá nahých ženských těl (jež mi zde přijdou jako účelové). Celkově je příběh vyprávěn vláčně, divně, rozvlekle, bez větších zápletek, hraje se jen s luxusními prostorami a barvičkami a samozřejmě Irglové hudbou, jež se kolikrát k samotným scénám vůbec nehodí. (10.12.2017)

Pokud bych měl napsat, o čem film je, tak vlastně o ničem. Nepamatuji si, zda jsem viděl nudnější romantický příběh s tak plochým dějem jako prkno na krájení. Už na začátku a vlastně v průběhu filmu jsem si říkal, zda přehlídka pornstars, hostesek, modelek je schválně filmem provázena, aby trošku film upoutal mužské publikum a nebo jsou tvůrci perverzní. Celá zápletka, jestli se tomu dá takto říkat, je otravná, plná zbytečných a utahaně nudných scén, při kterých se zasmějete snad ve dvou případech. Herci, neherci se utápějí v dialozích jako z ordinace a kromě hlavního hrdiny to bylo místy k nevydržení. Čím více se blížil závěr, tím se schylovalo k tomu nejhoršímu a chybělo málo k horšímu hodnocení. Také bych si moc přál, aby se tvůrci vyhnuli okatým reklamám, jako například na Mazdu, Bohemia chips a Žižkovskou věž. Je to trapné !!!!!.......3/10 (04.02.2017)

modré memento scenáristické legendy československé kinematografie - netuším, jestli Papoušek tenhle film miluje, ale spíš bych si tipnul, že z něj rotuje v hrobě... podobně jako u Jiřího Menzela došlo blahé paměti k přerodu z fáze “dobrý tvůrce” do fáze “velký špatný”, i Papoušek tu (v zastoupení, což je dost podstatný - ale chyba nejspíš bude už v prvopočátku) předvádí obdobný myšlenkový veletoč a jarmark marnosti... připadá mi, aniž bych chtěl jakkoli zobecňovat, že tyhlety pocty a dodělávky šuplíkovejch děl velkejch mistrů a přebírání / přepisování jejich scénářů fungl novými týmy stojej častokrát za velký, modrý, nepříjemný kulový - někdy to možná žádá situace, ale někdy se o to ani kdokoli neprosí, což je přesně případ MILUJI TĚ MODŘE... chápu, že Šmídmajer miluje šedesátkový československý tvůrce (koneckonců jeho možná nejlepším filmem nejspíš navždy zůstane formanovskej dokument), my všichni je milujeme celým barevným spektrem, ale některý sny by si člověk neměl plnit - jako třeba aktualizaci a zfilmování scénáře šedesátkového barda, kterej je do současnosti přenesen takovým způsobem, že z toho má jeden dojem, jako by se snímek s jakoukoli současností (a konceptem reality jako takové) rozžehnal a nechal ji stranou... zároveň je to projekt tím podivnější, že asi nešlo o úplně lacinou záležitost (jako, jezdit z Prahy do Olomouce jen kvůli natočení vrátnice a iracionálního Rosťovo výstupu na Suškově soše je docela luxus)... to je ale všechno oukej - ať si lidé točí třeba cirkus Berousek balancující na špici brněnského orloje, mají-li na to prachy; už méně oukej je ale celkové vyznění filmu: 1.) holky zase jen na čumendu nebo jako karikatury - tybláho, z jistého úhlu pohledu vypadá česká kinematografie jako průmysl ovládaný mlsnými šedesátníky+, kteří by si rádi plácli, ale už je žádná nenechá, tak o tom pak točej filmy; 2.) “ne” není odpověď - kdo vymyslel, že je romantický (nebo vůbec přijatelný) uhánět holku imrvére den co den, přestože tato se jasně vyjádřila, že nemá zájem?; 3.) umělci jsou prolhaná prasata - tohle je taky pořád všude, ačkoli podobnej stereotyp byl vousatej už v době, kdy ho poprvý vynašli... ve výsledku tak máme před sebou efektně nasnímaný sexistický svět, který obývají povrchní a bezprizorní osoby, v němž sexuální obtěžování je prezentováno jako romantické chování - a kde umění je pouze prostředkem k ukájení vlastního libida... (25.01.2021)