Ansiktet
Tvár
The Magician
The Magician
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Max von Sydow, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Naima Wifstrand, Bengt Ekerot, Bibi Andersson, Gertrud Fridh, Lars Ekborg, Toivo Pawlo, Erland Josephson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (65)
Další sezení u Bergmana...nicotné a přitom tak silné a skutečné, že by mu člověk tu jeho šalbu i věřil...šalbu jménem život, přinášející naději a svůdnost...ty ženy...a hlavně porozumění, kam to všechno máme směřovat. Šalba, nic víc, to je to, co po nás Bergman chce, abychom vstřebali...kdo rozpozná jeho dvorního herce do deseti minut, nechť se mi ozve...jeden z nejlepších, nádherná podívaná... ()
Bez problémov uznávam, že aj tento film nesie pečať svojho tvorcu a jeho hereckých obľúbencov. Bez problémov uznávam, že atmosféra mystična bola navodená dobre a konflrontácia s racionalitou tvorila celkom solídny základ drámy. Ale bez problémov priznávam, že ma film ako celok príliš nezaujal a napriek jeho nesporným kvalitám som ho dopozeral viac-menej z potreby poznať celú Bergmanovu filmografiu. ()
Nepodařilo se mi zjistit, nakolik je titulní postava historickou osobností a nakolik naopak výtvorem Bergmanovy imaginace a umělecké fantazie. Příběh o hranicích lidského poznání připomíná nejen Bulgakovova MISTRA A MARKÉTKU, ale ještě spíše hitlerovského hypnotizéra a iluzionistu Hanussena. Rozplývání vědomého a tušeného, realistického a magického, nadpřirozeného a vědeckého, bylo, je a bude v lidském rodě předmětem trvalého sváru. V Bergmanově případě zkrášleného nejen Sydowovým výkonem, ale i osobitým vkladem tehdy stále mladé a půvabné Ingrid Thulinové, další mimořádné bergmanovské herečky, a celkovým pojetím a filmařským uchopením tématu. Je až neuvěřitelné, co ve svých mladých letech dokázal skandinávský mág zvádnout práce a v jaké kvalitě (v době vzniku filmu přestupoval z třicátnické skupiny do zralejšího čtyřicátnického věku), když se teprve se blížil vrcholům své tvorby. Ocenit je nutné i skvěle zvládnutý historický pohled do švédské společnosti před více než 150 lety. I TVÁŘ tak připravenému divákovi nabízí zážitek, z nějž se, jak je u Bergmana zvykem, tají dech. ()
Je to zvláštní film, který místy kombinuje žánry a to poměrně zajímavým způsobem. Akorát s tím problémem, že žádný nedominuje. Úvodních 10 minut vypadalo na nejlepší Bergmanův film vůbec - už první záběr ukazoval precizní kameru a podivuhodnou, až tajemnou poetiku. Tudíž o silnou atmosféru bylo postaráno už jen jedním, jediným záběrem - a to se mi snad ještě nikdy nestalo. V následujících minutách začalo hluboké filozofování o smrti a já byl natěšený, co mi Tvář přinese dál. Nějakou dobu to bylo ještě poměrně zajímavé a ani mi nevadilo, že se to postupně z těžkého dramatu přesouvá do komedie, jenže to vlastně způsobilo jakýsi útlum a i přes občasné filozofování to prostě nebylo ono. Navíc prostřední část se vleče - dějově. Závěrečných 30 minut je zase o něco zajímavější, včetně jedné hororové scény, která i v dnešní době (alespoň v mém případě) působí děsivěji, než drtivá většina dnešních hororů. Celkově mě to nenudilo, kamera i herecké výkony jsou (jak už je u Bergmana zvykem) perfektní, ale to střídání žánrů zde poněkud pokazilo potenciál, který byl v prvních 10 minutách. Vlastně mi tam chyběl i nějaký silnější celkový dojem, což se sice u takové žánrové roztříštěnosti dá čekat, ale Bergman je podle mě dost geniální režisér na to, aby to ukočíroval. Ale i tak mě ten děj zaujal, ne že ne. Btw, teď jsem si to spočítal a jedná se o můj 20 film od Bergmana.A pořád mě ty jeho filmy zajímají, takže jedu dál - a to se mi u většiny režisérů nestává. 4* ()
Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví. ()
Reklama