Poslední hranice

Boľševické noky si v poslednej dobe radi vyberajú menej známe príbehy a točia o nich gerojské veľkofilmy. Toto však čím ďalej išlo, tým to bolo protivnejšie. Hlavne po tej dejovej stránke. Zamotaná lovestory, to bol vrchol. Načo? Koho to zaujímalo? Neidem pozerať takýto film, aby som ronil slzičku nad nenaplnenou láskou ( aj keď, nebola ona tak trochu kurva?) ktorá ich konanie aj tak nejak ovplyvňovala, ale nad zničenou technikou. Po tejto stránke to bolo fajn. Veľa techniky, veľké bojové sekvencie, niektoré na jeden záber. Pyrotechnici si tiež prišli na svoje, všetko nasnímané tým novým ruským štýlom. Hovorím si super. Potom ale na scénu prišli nevybuchujúce rušné granáty, pol hodinové umieračky a veľmi divný štýl strihu pri samotnom rozprávaní príbehu. Tam sa človek solídne stratí. Nebolo to tak prefarbené a predigitalizované, skôr teda išli po reáli. Postavy ma zaujímali tak na začiatku, kedy sa s nimi ešte dalo pracovať. Neskôr sa dosť upustilo od nejakého vykresľovania ich prerodu, škoda. Samozrejme boli zachované aj všetky stereotypy a klišé, od zlých nemcov čo sa nevedia kryť, cez nikdy nekončiacu odvahu až po obetovanie života za vlasť a Moskvu. Na to som už zvyknutý, to ani neriešim. Z historického hľadiska sa nevyjadrujem, nepoznám tú udalosť, nikdy som o tomto hrdinstve nepočul. Takže pekne natočené bojové scény s technikou, ktorých bolo niekoľko. Zvyšok je zbytočne naťahovaný balast. 3 z 5 (15.08.2021)

Solidní ruský válečný velkofilm. Film má zajímavý příběh o mladých kadetech z Podolsk, kteří jsou vysláni bránit linii za Moskvou, aby zadrželi němce, kteří jsou v přesile. Prvních 40 minut je takový klasický úvod, seznámení s postavami, trochu romantiky, kamarádství, zrada a jakmile se vejde na bojiště, tak se z něj prakticky nejde pryč. Akce je poměrně dost, ikdyž většinou končí velmi rychle, ale naštěstí brzy opět začne. Líbilo se mi bombardování, to je poměrně epické, občas si Rusové vypomůžou cool slow motionem, ale jinak je kamera poutavá a vizuál na vysoké úrovni. Našlo se zde i pár ikonických záběrů, které utkví v paměti. Jediné, co tomu trochu schází je gore, syrovost a taková ta špína, která byla v Eight Hundred či Hacksaw Ridge, ale to se od Rusů asi nedočkáme. Rusům ty válečné filmy jdou a tohle je jeden z nej za poslední dobu od nich. 8/10. (04.03.2021)

Film sa ťažko dá hodnotiť z pohľadu zobrazovania reality. Dejiny píšu víťazi a filmy sa točia tak, aby boli povoľné režimu, zo svojej strany robili hrdinov a z druhej netvorov. Platí to na americkej i ruskej strane. Takže vyhnem sa komentovaniu verného zobrazenia, dovolím si to hodnotiť len na základe videného diela. Z tohto filmu som si zobral starú pravdu, že vojna láske nepraje a ani životu. V podstate som uvítal že sa Rusi pustili do vojnového príbehu s romantickou linkou, nakoľko tie strieľačky zo zákopov a tankov neboli pre mňa vôbec pútavé. Celkovo mi to nedalo hlbšiu pointu, ako len ukázať, že „za ródinu“ padlo na sovietskej strane skoro 11 miliónov vojakov a toto bola len časť z nich. Záver priniesol až prílišný pátos. P.S. Ljubov Konstantinova sa dosť podobá na mladú Carey Mulligan, je dokonca jej krajšou verziou. (04.03.2021)

Kdybych byl líný, označil bych si celý komentář kamaráda gogo76  a dal pak ctl-c a ctrl-v. Vidím to úplně stejně. Rusové si poslední léta dost zakládají na připomínámí velkých bitev, hrdinského sebeobětování a točí jeden válečňák za druhým. Tu a tam v duchu hesla dějiny píší vítězové něco zamlčí, něco přikrášlí, něco vylepší. Veskrze se ale jedná o solidně řemeslně zpracované záležitosti nad jejichž kvalitami a tím míním hlavně výpravu a technické zpracování může český divák jen slintat jak Pavlovův Azor. Z prvních kousků jsme byli všichni paf, pak jsme to začali brát jako ruský standard a paradoxně, teď už nám to nestačí. Navíc z toho standardu začíná občas dost brutálně vykukovat ruský patriotismus, který umí být někdy dost těžko ztravitelný obzvláště když je vlezlý. Leckdo si lecos pamatuje ještě z dob, kdy se nám to tu cpalo horem dolem a tak se občas někomu může objevit i dávná alergie na rudé prápory. Je to trochu škoda, protože kdyby v tom Rusové našli rozumnou rovnováhu budou jejich filmy skvělé. Ale chápu, že je točí hlavně pro domácího diváka a ten to tlačení na pilu  možná ani nevnímá. Mně tam ten patriotismus vůbec nevadí. Leckde je totiž na místě. Kdo o válce na východě něco ví, ví i to, že nejednu bitvu tam Sověti dali jen za cenu obětování celých jednotek. A co hůř, lidé v těch jednotkách svojí marnou situaci danou rozkazem neustupovat často znali a přesto drželi pozice i když věděli, že pomoc nepřijde. Ruský člověk už je takový. Obětovat se jak včela za celek, nekoukat na sebe. Vydržet neskutečné, když je to třeba. Jen díky této ruské povaze mohl Stalin otočit soukolí války v Rusku ve svůj prospěch. Ne jinak tomu bylo i s touto jednotkou. Její připomenutí je zcela na místě. Jenže je tu i to ale... Chápu snahu režiséra na konci ukázat každou myšlenku dotyčných a že ta zpomalená sekvence neskutečně se táhnoucí trvala vlastně jen pár vteřin... Bohužel ale to vypadá, že než by granát rozmetal stanoviště, vykouřila by partička ještě nejednu machorku a politruk by stihl motivovat vojáky z nějakého na rychlo vytištěného frontového plátku... A to mi tam vadilo. Přesto si říkám.. Kdyby tak naši točili něco alespoň takového o našich hrdinech. Vždyť je toho hromada. Už jen to povstání v květnu... Dávám tedy za 3 protipancéřové náboje. * * * (12.09.2021)

Další Panfilovci, tentokrát učni od dělostřelců. A i když jsem k Bitvě o Moskvu měl výhrady, byly tam alespoň hezké bitevní části. Tady bohužel nikoli. Válečné scény jsou zde spíše chaotické, tradičně rusky kýčovité, děj skáče od jednoho k druhému a ta milostná část mě nebavila vůbec. Ale já rád tančíky a ty tam byly (byť zpravidla na silnici, aby se nerozbily :)) (29.08.2021)