Poslední hranice

Ruské a americké druhoválečné filmy jsou si v mnohém podobné, ale Rusové mají nad Američany tři nepřekonatelné výhody. Za prvé mají nekonečnou zásobu krásných žen, za druhé jim to sebevražedné hrdinství člověk rád uvěří a za třetí se nebojí vyvážit patetické scény pořádnou dávkou hořkosti. Podolskije kursanty kombinují syrová jatka a pomalé romantické scény. Kupodivu se to spolu netluče. Především proto, že život nebyl ke kadetům nijak vlídný. Při snaze ucpat díru ve frontě a zastavit postup německé 5. pěší divize jich drtivá většina padla. Scénář je k hrdinům podobně nemilosrdný a protože rozpočet je tradičně velkorysý a neomezuje ho strašák Hollywoodu jménem PG-13, má film občas téměř syrovou atmosféru. (25.07.2021)

Od Rževa zatraceně daleko padnoucí brutálně toxická propagandistická telehovnela plná hluboko falusofických mouder, jako třeba že „Tahle válka je jen masakr,“ kterou zajisté zadal vyrobit jmenovec hlavního gejroje a t.č. vrchní demagog cara Vladimíra. Jedním slovem xblití a navíc mě dle stavu hodnocení ke dni mého zhnusení (75 %) a po letmém pročtení několika zdejších oslavných častušek jímá podezření, že to tu masově infiltrovalo čtenářstvo Sputniku! (09.04.2021)

Dějově poněkud přeslazená (jestli to u válečného filmu jde říct) a trochu nepřehledná vojenskovlastenecká romance (je občas těžké se v četných postavách orientovat, když blíže představeny nám během klidného začátku byly jen asi čtyři), ovšem technicky parádní. Také potěší, že vidíme techniku ze začátku války, na německé straně tanky Pzkpfw II, III a IV, přičemž první dva nejsou ve filmech vidět moc často, a to ještě pro nás poněkud smutně korunované ukradenými LT-38, kterými náš průmysl klukům germánským notně v první fázi války vypomohl. Na sovětské je pak, i když jen letmo, mimo další vděčnější techniky možno spatřit velmi nepodařené lehké železo T-60. Méně gerojství, více přehlednosti v ději a byl by to velmi úctyhodný válečný kousek, takhle je to jen dobré. (15.08.2021)

*Věnováno podolskym kadetům a všem vojínům a velitelům Rudé armády, kteří bránili Moskvu na lljinské linii v říjnu 1941. Měli rozkaz zadržet protivníka 5 dní, vydrželi 12. V průběhu bojů padlo ze 3500 kadetů více než 2500. Většině z nich nebylo ani 20 let. Tím, že nepropustili německá vojska k Moskvě, změnili běh války. Nikdy nezapomeneme.*   Filmových válečných poct stále ještě není dost. A svým způsobem je to dobře, neboť na hrdinské činy našich předkům se, snad i politicky úmyslně, zapomíná a nová generace se chová, jakoby se nic takového nikdy nestalo. Byli mladí a šli do války. Šli zabránit postupu nacistického německého vojska do útrob území Sovětského svazu. A spousta z nich tam bohužel položilo svůj život. Film však není žádnou věrohodnou sondou do historie. Jedná se čistě o popcornovou válečnou zábavu, ve které nechybí modernost, dechberoucí válečné scény, uhrančivá psychologie postav s emočními motivy, mírný humor a samozřejmě romance, ve které klasicky panuje rivalita dvou chlapců ohledně jedné dívky. Příznačné je, a týká se to hlavně romance, že se v tom násilně netlačí na pilu. Takovéto dějové etudy působí jen jako skromný doplněk, aby byl příběh plnohodnotnější. Nechybí ani moralizování nad válečnými činy, což už ani v ruské válečné kinematografii není nic neobvyklého. Největší zajímavostí však je, že po celou dobu není zmíněn krutý stalinismus. Stalinovy příkazy a kruté tresty za nesplnění úkolu zabránit postupu německého vojska za každou cenu jakoby neexistovaly. Ani oslovování soudruhu či soudružko tu nezní, jak by se na svou dobu dalo očekávat. Lze pochopit, že se Rusové s jistou ješitností vypořádávají se svou minulostí, ale tohle by tu chybět prostě nemělo. Kdo bude hlavně skřípat zuby jsou znalci techniky a zbraní. Tohle je nereálné, tohle by se nikdy takto nemohl stát, atd. atd. Je to ale jen film. Velkolepý zábavný válečný snímek, s naprosto vymyšleným příběhem, o určité době určený ke vzpomínce dané události s cílem vzdát holt padlým a všem, kteří přežili. Závěrečná scéna tak působí sama o sobě. Mohla být o něco emočnější, ale taky dobrý. Snímek rozhodně má svůj potenciál a dá se beze studu tvrdit, že v mnohém předčil i mnohé americké. (30.08.2021)

Ruské vojnové filmy z posledných rokov mi prídu podobné ako vajce vajcu. Všetko krásne farebné, nablýskané , v spomalených záberoch. Nadriadený súdruhovia sú celkom milý, všetko správny chlapi. Medzi vojakmi samí hrdina, doslova všetci... Vo voľnom čase nádherný život, krásne upravené kasárne, parky, pokosená trávička a čisté uniformy...dokonalosť sama. Naopak druhá, nemecká strana dostáva málo priestoru a keď už, tak je to samí nesympatický hajzlík, vrah, bezcitný človek...V scéne kde prechádza tank so stojacim oficierom je jasne vidieť zachmúrenú tvár a orlí nos... Film je fajn, niežeby nemohol byť lepší len trocha viac vierohodnosti preboha. Väčšina ľudí vie, aký život mal ruský vojak, čoho boli čekisti, NKVD a súdruhovia schopní. Romantická linka vo filme mi nevadila skôr naopak, akčné scény boli slušné, ale nijako výnimočné. Scéna bombardovania však bola skvele natočená, na výbušninách sa nešetrilo. Skúšajte a natáčajte ďalej molodci, možno o rok budem spokojnejší. 60%. (29.08.2021)