1:23:45 (E01)

Masivní výbuch, který znamenal jednu z největších katastrof moderních dějin. Konec dubna 1986. Lidé sledují mohutný světelný mrak, zatímco na jejich kůži přistávají částečky popele. V černobylské jaderné elektrárně „cosi hoří“. Zatím nic netuší, ale následovat budou týdny hrůzy, beznaděje a zoufalství a především lží a propagandy, ve kterých se tomuhle národu nikdo nevyrovná. Prostě jakási sovětská bezohlednost (v tomto případě k masivnímu) neštěstí a snaha se vyhnout národnímu ponížení. Přijde nespočet dusivých záběrů, které navodí nepříjemné pocity. A rozjede se několik zajímavých příběhových linek. Snad se dočkáme i méně odosobněného vyprávění. (04.06.2019)

Jako dneska si pamatuju, že jsme tehdy, pár dní po havárii, museli povinně se školou do prvomájového průvodu. Přitom ten radioaktivní mrak šel přes celou Evropu. Tenkrát i hodně pršelo, takže jaká asi byla ta voda co padala? Bolševici tím manifestovali sami sobě, že je bezpečno a nic se neděje. Jen pak v létě rostly tříkilový hřiby, rodilo se o hodně víc postižených dětí, než kdy jindy. Svině rudý. (17.05.2019)

// Děsivé. Krásné, ale děsivé. O to děsivější, že vy z pohodlí sedačky ani ne metr od vaší 49-palcové televize víte přesně, co se právě děje, a co to v širším důsledku pro všechny znamená, jenže drtivá většina postav nemá páru, nebo jsou vyloženě obelhávány. Ve výsledku je to jako sledovat vraha ve filmu, kterak se plíží do ložnice nic netušící manželky hlavního hrdiny. Jsme zhruba v polovině, takže existuje klidně šance, že skutečně zemře. Napětí stoupá, manželka dál klidně spí. Hlavní hrdina se bezmocně žene napříč městem, aby vraha zastavil. Snaží se manželce volat, ta má ale mobil vypnutý. No a pak... na tom vlastně nezáleží, co se stane pak. Důležité je totiž to napětí, která ve vás scéna vyvolala. Obyčejně trvá 5 minut. V úvodu tohohle seriálu trvá celou hodinu. A to je strašně těžký vytvořit, takže už jen kvůli tomu mám pocit, že se na nás řítí mimořádné dílo. Krásné. Ale děsivé. 10/10 (07.05.2019)

Peklo, který leze pod kůži. Občasná strohost materiálu umocňuje intenzitu sugestivních výjevů, který z hlavy jen tak nedostanu - ať už jde o kontrastní krásu záběrů žen, pozorujících vzdálený požár elektrárny, zatímco jim padá do vlasů radioaktivní bordel, nebo o infernální náhledy do nitra vybuchlýho reaktoru. (19.05.2019)

Zlověstný, chladný, nese se až v dokudramatu, ladí na správně mrazivý, průserový tón. Není nic příjemný a co je k*rva velká deviza, úspěšně obrací žaludek. Jen si nejsem jistý, zda víc z nechutný sovětský vyčpělosti, nebo všeho toho radioaktivního svinstva. Ať žije krizový management. (x) (13.05.2019)