Kdo si myslíš, že jsem

Komorní drama s půvabnou Juliette Binoche, která si celý snímek ukradla jen pro sebe.. Příběh Claire je moc hezky napsaný, parádně vystavěný a až samotné finále rozplete všechny pohnutky a motivace jednotlivých postav, zejména životní cestu a křižovatky křehké Claire.. Pochvala ode mne i za nádhernou hudbu, talentovaný Ibrahim Maalouf zaslouží smeknutí klobouku.. (06.01.2023)

Trochu vykonstruované, trochu naivní, trochu prosté? Trochu smutné, trochu perfidní? Je možné, že si někdo myslí, že vrituálitou rozšíří svojí realitu? Nebo si to myslí každý? Najde každý svůj přepínač mezi realitou a bludnou touhou? Není jeden krok do virtuality dvěma kroky zpět v realitě? Mají vůbec tyto otízky nějaký reálný smysl? A virtuální? - Kdyby JB zavolal mně, jsem sice o dvacet let starší, ale mohli bychom spolu probrat výuku francouzské literatury. A co se týče samoty mého "real self", nejsem na to o moc lépe. (05.11.2023)

silný příběh založený na umění Binoche.Claire opustil partner,děti taky nic moc a její přednášky nenavštěvovalo mnoho studentů.Psychika na šrot.A na krku zatracené stáří.Založení falešného profilu bylo jen dílem okamžiku.Dala si falešnou podobu ale myšlenkové pochody, které očarovaly Alexe ,byly pravé.Byly to její pocity.Scéna na nádraží,kdy Claire zjistí že v reálném životě by o ni Alex ani okem nezavadil,ji zdeptala.A dál už to šlo dolů vodou.Vzdáleně se to podobá příběhu ze seriálu Zlatokop kde hvězdí Julia Ormond.Obě herečky, Binoche a Ormond ,byly ve svém mladém věku za sexsymboly. (18.02.2023)

Klobouk dolů, Francouzi.Výtečně zkonstruovaný příběh s mnoha nečekanými a zcela překvapivými zvraty, přitom zcela uvěřitelný. Film je nabitý napětím, emocemi, přitom nevydírá, vše je vedené v uměřené střízlivosti, která ve výsledku směřuje k silnému vyznění. Sklvělé herecké výkony jako už by byly samozřejmostí. (02.01.2022)

„Nikdy jsem se necítila tak živá. Nepředstírala jsem, že je mi 24. Mně bylo 24.“ Nevinný úvod. Vytvoření falešného profilu, přidání si milencova kamaráda na Facebooku ve snaze dostat se blíž. A pak se subjekt zájmu změní. Osamělá Claire se poddá virtuálnímu vztahu s mladíčkem, přičemž se pevně drží falešné identity. Do té se vnořuje stále hlouběji a přebývá v ní častěji. A divák tuší, že to nemůže trvat věčně…Hra s lidskou důvěrou, city, sny a představami mě bavila. Přitom si Nebbou umně hraje i se samotným divákem a jeho očekáváním. A pak je tu hlavní hrdinka s její sobeckou manipulací, kterou ale divák lidsky chápe. A vše funguje i díky výtečné Binoche. Ta místy opravdu mládne (aby vzápětí výrazně zestárla). Jistě, s přispěním výborné práce maskérů a kostýmové sekce, ale stejně, vy jí to omlazení věříte, a stačí jí k tomu jen letmý úsměv či zajiskření v očích. „Prozrazení“ je dost naivní, ale vlastně je to má jediná výtka. Naopak ta neschopnost uzavřít 1 životní kapitolu byla dost uvěřitelná a celkově jsem byl spokojený, za mě silné 4*. (09.01.2022)