Proměny nože

Když jsem se o tom filmu dozvěděl, myslel jsem, že by to mohl být skrytý poklad, ale bohužel mě to příšerně nudilo (nesmyslné scény v jeskyni mě vyloženě otravovaly) a dospěl jsem k názoru, že se Hofmanovi tento úkrok od jeho celoživotní dětské tvorby příliš nepovedl. Herecky tomu ale samozřejmě nejde nic vytknout (btw. nepostřehl jsem, kde se tam měl vyskytnout ten Viktor Preiss) a jako zpráva o své době to může někoho zaujmout i dnes. Btw. podobně jako jiní jsem nepochopil smysl názvu filmu, byť jsem si u něj vzpomněl na píseň Marty Kubišové Sněžný muž (z filmu Vražda Ing. Čerta), v níž zazní slova: "Láska není hřích / je jak padlý sníh / je jak vostrej nůž / a chce svý", tak snad by to mohla být stopa. (30.04.2023)

"Ty odtud nikdy nevypadneš..." Zcela zapomenutá televizní inscenace s nezapomenutelnou Ivou Janžurovou. Spousta pěkných songů od Karla Svobody vytváří vcelku příjemnou (ač možná až moc výraznou) zvukovou kulisu komornímu příběhu servírky, která moc neví co sama se sebou. Jako trošku z jiného filmu na mě působily scény v papundeklové scenérii jeskyní, v nichž v představě hlavní hrdinky tančili nejdříve Helena Růžičková a později i Jaromír Hanzlík. Celkově ale na televizní  formát rozhodně netradiční snímek. (25.05.2021)

ŘIKAJ ŽE JSEM PODOBNÁ...JANŽUROVÝ? Patřím do mladší generace, ale tento film je pro mě další důkaz, že šedesatá léta se projevovala i v Československu. Zde například ve jmenování různých domacích i zahraničních hvězd běžně v dialozích, včetně zminěné podoby na Ivu Janžurovou u hlavní postavy zahrané Ivou Janžurou (:D), která je herecky opět parádně autentická . Také jsou všudypřítomné (občas až rušivě a nadbytečně) tehdy populární  songy od Karla Svobody.  Dalším zajímavým a zároveň sporným motivem  jsou snové sekvence, kdy si hlavní hrdinka představuje ostatní postavy, jak v nedalekých jeskyních tančí. Tyto sekvence popravdě překvapí (ufff, do Růžičkové bych tanec na Lady Carneval opravdu netipoval ) a jsou snovosti i zaujmou, ale jejich zařazení je trochu diskutabilní. Nejen v tomto motivu jde ale poznat, že se zde snoubí nálada doznívajícího šedesátkového uvolnění ve jmenu Prážského jara s atmosférou po srpnu 1968, kdy jako by se vše vracelo do starých nudných stereotypních kolejí. Já jsem příslušník mladé generace. Ale i  sama Iva Janžurova zmínila, že byli během natáčeni všichni rozjařeně zklamáni a odhodlani vzpírat se osudu. Je to na tom vidět. Hlavní hrdinka Dana by se ostatně asi  taky chtěla vzpírat osudu. Minimálně  vypadnout ze zapadlého motorestu a dostat se na prestižnější místo. Jenže proto tak nějak nic nedělá a její život se tak nějak táhne odnikud a nikam v šedi doby. No, nemohl jsem se ubránit pocitu, že navzdory motivaci tvůrců je na tom  (i když pravděpodobně záměrně) podobně i tento tento film.  Jako exkurs do své doby je bezpochyby zajímavý a za televizních reprízu po dlouhých letech to stálo. Však i já jsem našel řadu zajímavých aspektů. Natáčení muselo být zajímavé nejen pro Ivu Janžurovou , takže se nedivím, že s odstupem času označila snímek  za její  nejoblíbenější ze svojí kariéry.  Jak už ale bylo zmíněno nade mnou je trošku škoda, že stejné pozornosti jako vyobrazení doby nebylo věnováno většímu napětí v příběhu. A tak se mi ospalý děj i trochu ospale  sledoval.  I proto tedy to hodnocení bez čtrvté hvězdy. (29.05.2021)

Zapomenutý motorest kdesi kdysi a chodící skříňka na sny pro osamělé. Režisérka Eva Sadková obsadila do role servírky Dany, holky, která ubíjí svůj život ve stereotypních přízracích všedního dne, Ivu Janžurovou a právě díky ní příběh nabývá na křehké niternosti a konkrétnosti. Proměny nože ji ukazují v zajímavých, neobvyklých odstínech, v tragikomických střetech s realitou, jež autor, scénárista a spisovatel Ota Hofman, navíc zvýraznil přišedší postavou Martina v podání Jaromíra Hanzlíka. Příběh plný nadějí, zklamání, nesplněných slibů i beznaděje je prodchnut atmosférou konce šedesátých let, doby, která sice symbolizovala přicházející zmar, ale ještě v ní zvolna doznívala vzpomínka na předcházející okamžiky radostného uvolnění. A mimochodem, kde jinde uvidíte Helenu Růžičkovou baletit na tehdejší šlágr Karla Svobody a Karla Gotta Lady Carneval? (23.05.2021)

Způsob členitosti a uzavřenosti prostoru, v kterém se to odehrává, vyvolává neobyčejnou estetickou sílu. Jistě tomu napomáhá i zapouzdření deštěm. Asi hodně dobře zvolená lokace. Ale asi nejen to. Televizní (!) film, který vábí vracet se do něj. Vlastně už obrazový dojem celou dobu napovídá, že odtud hrdinka nikdy neodejde. Název nechápu. (04.12.2021)