Proměny nože

Zanechte vší naděje, kdo vstupujete. 1)  Nápis nad branou do Alighieriova Pekla by mohl dobře symbolizovat období, kdy vznikl tento film a i dobu, o níž pojednává._____ 2)  Nevím, do jaké míry autoři chtěli navodit pookupační atmosféru plnou zmaru a neuskutečněných nadějí. Musím ale říci, že se jim to docela dobře podařilo. Kontrast mezi optimistickými songy a realitou mi zde nepřišel na rozdíl od některých komentátorů nemístný, naopak dobře podtrhl rozpor mezi oficiální veřejnou stránkou doby a její skutečně prožívanou realitou._____ 3)  Za pozornost stojí parádně (a věrně) ztvárněné reálie vesnického motorestu._____ 4)  Přirozeně plynoucí dialogy plynou jak život díky dobře napsanému scénáři 41letého Oty Hofmana a díky skvělým hercům._____ 5)  Zaujali: skvělá svěží 28letá Iva Janžurová (sevírka Dana), nevinný výraz přirozeně zemitého 21letého Jaromíra Hanzlíka (student Martin) a půvabné taneční kreace 33leté Heleny Růžičkové (žena hostinského) a Jaromíra Hanzlíka. Filmem se mihne i mladičký odžínovaný 22letý Viktor Preis (Martinův kamarád z party) nebo 26letý Miroslav Masopust (spolupracovník postavy, kterou hraje Pavel Landovský)._____ 6)  Výstižný koment: Pierre***. (12.06.2021)

Způsob členitosti a uzavřenosti prostoru, v kterém se to odehrává, vyvolává neobyčejnou estetickou sílu. Jistě tomu napomáhá i zapouzdření deštěm. Asi hodně dobře zvolená lokace. Ale asi nejen to. Televizní (!) film, který vábí vracet se do něj. Vlastně už obrazový dojem celou dobu napovídá, že odtud hrdinka nikdy neodejde. Název nechápu. (04.12.2021)

ŘIKAJ ŽE JSEM PODOBNÁ...JANŽUROVÝ? Patřím do mladší generace, ale tento film je pro mě další důkaz, že šedesatá léta se projevovala i v Československu. Zde například ve jmenování různých domacích i zahraničních hvězd běžně v dialozích, včetně zminěné podoby na Ivu Janžurovou u hlavní postavy zahrané Ivou Janžurou (:D), která je herecky opět parádně autentická . Také jsou všudypřítomné (občas až rušivě a nadbytečně) tehdy populární  songy od Karla Svobody.  Dalším zajímavým a zároveň sporným motivem  jsou snové sekvence, kdy si hlavní hrdinka představuje ostatní postavy, jak v nedalekých jeskyních tančí. Tyto sekvence popravdě překvapí (ufff, do Růžičkové bych tanec na Lady Carneval opravdu netipoval ) a jsou snovosti i zaujmou, ale jejich zařazení je trochu diskutabilní. Nejen v tomto motivu jde ale poznat, že se zde snoubí nálada doznívajícího šedesátkového uvolnění ve jmenu Prážského jara s atmosférou po srpnu 1968, kdy jako by se vše vracelo do starých nudných stereotypních kolejí. Já jsem příslušník mladé generace. Ale i  sama Iva Janžurova zmínila, že byli během natáčeni všichni rozjařeně zklamáni a odhodlani vzpírat se osudu. Je to na tom vidět. Hlavní hrdinka Dana by se ostatně asi  taky chtěla vzpírat osudu. Minimálně  vypadnout ze zapadlého motorestu a dostat se na prestižnější místo. Jenže proto tak nějak nic nedělá a její život se tak nějak táhne odnikud a nikam v šedi doby. No, nemohl jsem se ubránit pocitu, že navzdory motivaci tvůrců je na tom  (i když pravděpodobně záměrně) podobně i tento tento film.  Jako exkurs do své doby je bezpochyby zajímavý a za televizních reprízu po dlouhých letech to stálo. Však i já jsem našel řadu zajímavých aspektů. Natáčení muselo být zajímavé nejen pro Ivu Janžurovou , takže se nedivím, že s odstupem času označila snímek  za její  nejoblíbenější ze svojí kariéry.  Jak už ale bylo zmíněno nade mnou je trošku škoda, že stejné pozornosti jako vyobrazení doby nebylo věnováno většímu napětí v příběhu. A tak se mi ospalý děj i trochu ospale  sledoval.  I proto tedy to hodnocení bez čtrvté hvězdy. (29.05.2021)

První co mne přímo udeřilo do očí byl ten "hotel" s motorestem. Za komunistů byla úroveň těchto zařízení fakt strašná. Další věc, které mne zaujala byly ty fantazie Ivy Janžurové, například ten tanec v jeskyni, který předváděla Růžičková, to byl zážitek a Hanzlík taky stál za to. Vynikající herecké výkony, dal bych i pět hvězdiček, ale vadilo mi, že ta servírka, v podání Ivy Janžurové, nebyla schopná se vymanit z toho marasmu ve kterém se ocitla a utéct pryč, spíš to vypadalo, že je s tím smířená. (26.05.2021)

V tomto zapadlém „ženském“ snímku první dámy československého televizního filmu Evy Sadkové výrazně cítit nejen silný vliv nové filmové vlny, ale i společenskou atmosféru v Československu roku 1969. Pohasínající naděje, pocity zklamání a stereotypní dny v prošedivlém prostředí zapadlého motorestu tvoří přímo symbolickou kulisu v životě hlavní (ne)hrdinky, jenž plyne po celý film tak trochu odnikud nikam. Jako příběh mě to úplně nezasáhlo tolik, jak bych dle obsahu očekával, Sadková se totiž víc soustředí na autentické zachycení atmosféry doby, než na výraznější vybudování napětí či depresivnější atmosféry (tolik pěkných melodických písní Karla Svobody bylo v tom občas možná spíše rušivých). Naštěstí Sadková opatřila svůj film přesně takovou herečkou v hlavní roli, díky níž se stává každá scéna, či pomalu snad i každý záběr s ní nesmírně zajímavým. Není jí nikdo jiný, než Iva Janžurová, která v době, kdy před kamerou ztvárnila několik svých zásadních komediálních i dramatických rolí, neváhala tentokrát mistrovsky spojit v jedné postavě obě polohy, navíc s úplně civilním nádechem. Janžurové Dana mě velice bavila a povýšila pro mě zážitek z tohoto snímku na slušný nadprůměr. [70%] (28.05.2021)