Krotitelé duchů: Odkaz

// Hezký, ale mám s tím jeden velkej problém. Nejlepší vteřiny a věc, na kterou jsem celou dobu čekal (a těšil se), přijdou až se závěrečnými titulky. Jakože... proč?! Každopádně za tu atmosféru, práci s postavami a příjemně přímočarý děj nespoléhající čistě na nostalgii si to těch 7/10 dejme tomu zaslouží. Příjemný camea. (10.05.2023)

Osmdesátky frčí, tak proč toho nevyužít a nereinkarnovat jeden osmdesátkový hit? Řekli si tvůrci film, a jak řekli, tak udělali. Byl to dobrý nápad. ____ Snímek má vtipnou atmosféru, nepodlézavě připomíná původní Krotitele duchů, hlavní hrdinka jakoby svému dědečkovi vypadla z oka – samozřejmě v dívčí verzi, camea bys ani nespočítal, na diváka snímek pomrkává celou dobu, zároveň se mu ale daří přicházet i s vlastními nápady a vtípky. Film se nebere vážně a nechce nést nějaké poselství, je to čiročirá zábava a radost. SHRNUTÍ: Taky vás vždycky tak štvalo, že Bill Murray pouštěl elektrický proud do toho kluka, který měl hádat skryté obrazce, přestože je správně uhodl? Tak tenhle film mu připravil spravedlivou odplatu! (03.11.2023)

Také nostalgické obhliadnutie sa za skvelými predchodcami, ktorých úroveň to ani zďaleka nedosahuje. Pridalo sa tu síce na temnej stránke, ale zase to ubralo na zábave, a tá sa mi u tohto zdá dôležitejšia. Príbeh však nenudil a je to vizuálne celkom fajn prepracované. Lepší priemer. 65/100 (09.03.2022)

Takhle se točí film odkazující na strašidelnou klasiku v žánru. Jde s dobou, ale odkazuje na původní filmy nejlépe, jak jen svede. Jak jinak také obnovit značku, než že dnes do hlavních rolí vpravíte děti. Povedlo se to Stranger Things, To, tak proč by to nezvládli i noví Krotitelé duchů. Navíc určitě filmu pomohlo i to, že se ho s úctou chopil syn původního režiséra. Porovnání s předchozím dílem prakticky nereálné. Tam byla ta vidina peněz a tlak na ženské hrdinky až moc okaté. Tady jste už jen tou atmosférou někde úplně jinde. To jim pak i s radostí odpustíte ten digi mrdník, bez kterého se i zde neobejdete. (02.09.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)