Byli jsme to my?

Syrová výpověď o soumraku nad českou divadelní scénou během 80. let, kdy postarší, zapálený režisér (L. Suchařípa) stojí tváří v tvář povrchnosti, bezcharakternosti a politickému děvkaření herců, se kterými zkouší Shakespearova Othella. S nimi kontrastuje postava mladého a nezkušeného idealisty (O. Vetchý), který nemá nic než sny a nesporný talent, který v něm objeví právě onen zmiňovaný režisér. Ač se přiznám, že jsem o tomto filmu dříve nic neslyšel a narazil jsem na něj náhodou, musím říct, že mě velmi překvapil. Rozhodně nejde o bezduchou slátaninu, ale o opravdu silný příběh, který diváka zaujme svým poselstvím. Filmem prostupuje divadelní atmosféra zkoušek Shakespearovy hry, takže konec filmu, kdy režisér po jedné z vyhrocených a vyčerpávajících zkoušek umírá, se vlastně odehrává v duchu této tragédie. Uvažoval jsem o plném hodnocení, přesto jsem se nakonec uskromnil a dal o hvězdičku méně. I tak je to pro mě na 75%. (26.05.2011)

Tak dnes viděno s odstupem mnoha let a musím zvýšit hodnocení ! Velmi zvláštní záležitost. V rámci divadelní zkoušky režisér na postavách rozebírá charaktery (ty skutečné) jednotlivých herců. Film tvrdě napadá některé herce a jejich postoje v osmdesátých létech. Ačkoliv jsem divadelní předlohu neznal, díky jisté statičnosti mi zvláště závěr připadal jak zfilmovaná divadelní hra i tak. Každopádně úžasný zážitek ! * * * * (29.10.2014)

Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. (26.08.2014)

Úplně mě nasírá, když vidím jaký filmový klenoty máme a jak s nima naše-vaše televize hrajou hru na schovávanou. Tahle mistrovská trpná, ale přesná satira našich povah, nabitá sarkasmem, ukazuje zrcadlo nejen herecké branži, ale celé české společnosti (infarkt na chodníku, rvačka v tramvaji ) Tenhle film je starej 23 let, ale ani jedno filmový políčko neztratilo nic na aktuálnosti . Mluvené slovo je nejcenějším drahokamem tohohle filmařskýho klenotnictví. Z trefnosti filmu až mrazí a ty herci, Láďa Frej, Petr Čepek, Leoš Suchařípa, to je prostě radost takový lidi sledovat. (16.08.2013)

Jeden z největších výkonů Leoše Suchařípy ve filmu , který vznikl hned po Listopadu a snaží se reflektovat život v socialistické společnosti, vztahy mezi lidmi. Ukazuje k jakému cynismu vede kličkování a snaha mít se co nejlépe, byť třeba i na úkor ostatních. Čím více se vzdalujeme téhle době, tím více zapomínáme na tyhle vzorce chování a tím obtížnější (jak se zdá) je natočit film, který by tak věrně zachytil atmosféru doby. Evald Schorm by se jistě neurazil. (11.01.2010)