M*A*S*H

V době svého odvysílání na americkém televizním trhu znamenal tenhle sitcom skutečnou bombu, při mimořádně vysoké konkurenci televizních stanic dokázal sám o sobě vylidňovat celé ulice. Tvůrci přistoupili k tématu jinak než Altman, který natočil hodně syrový nepříjemný protiválečný film o absurditách války. Seriálový MASH je zřetelně mainstreamovější, plný pozitivně laděného humoru s akcentováním humanistických hodnot při zachování původního protiválečného vyznění příběhu. Seriál slavil úspěch prakticky všude, kde se objevil, pokud vím, výjimečně vlídného přijetí se mu dostalo zejména v Izraeli, kde holt mají s válečnou tématikou své zkušenosti, tak proč se u toho aspoň nezasmát. Pro Novu znamenal MASH vynikající start a seriál byl mnohokrát reprízovaný. V českém prostředí se mu musí přiznat jeden obrovský klad, a to výborný dabing, mimochodem v rámci produkce televize Nova opravdu výjimečný, protože komerční stanice tradičně vysokou kvalitu českého dabingu v průběhu 90. let v podstatě zlikvidovaly. České dialogy a podání herců byly údajně lepší než v originále. Pro mě MASH nikdy nebyl vyložený kult, přece jen mi vadila určitá uhlazenost prostředí a především kvalita seriálu během času šla dolů, pozdější díly někdy vykrádaly samy sebe. Celkový dojem: 75 %. (14.05.2009)

10 / 10 Chcel som napísať ďalšiu z oslavných ód, ale nedokázal som to - M.A.S.H. je príliš dobrý seriál na to, aby som ho mohol popísať slovami a zároveň ho neurazil. 256 epizód, 128 hodín tej najkvalitnejšej filmovej zábavy, nespočet veselých i smutných ľudských etúd, to všetko korunované celovečerným rozlúčkovým filmom, pri ktorom som plakal spolu s lúčiacimi sa hrdinami. M.A.S.H. nie je seriál, to je životný štýl! (23.04.2005)

Je málo důvodů k pochvalám pro TV NOVA, ale odvysílání tohoto seriálu bez nahraného smíchu si pochvalu jednoznačně zaslouží - a obrovskou. M*A*S*H* jsem zbožňovala, když běžel poprvé; zpočátku samé vtipy a gagy, později zvážněl, ale udržel si vysoký standard a kvalitu prakticky po celý veledlouhý čas, což o sobě jen stěží může tvrdit nějaký jiný seriál o tolika dílech. Zamilovala jsem si postavy, nesmrtelným pro mě zůstane především plukovník Blake, plukovník Potter se ukázal být solidní náhradou, Šťabajzna Houllihanová zároveň s vývojem své postavy nabírala i mé sympatie, kultivovaný snob Charles se svým sarkastickým humorem byl vítaným oživením oproti věčné karikatuře Frankovi, Klinger byl úžasný, dokud nedostal rozum, Radar byl postupem času stále méně vtipný a roztomilý, jeho odchod ze scény mě tedy nakonec nemrzel. Mezi mé oblíbence kupodivu až tolik nepatřily hlavní postavy - Trapper, B.J., ba dokonce i báječný Hawkey pro mě nebyli hlavními tahouny, proč jsem sedávala před obrazovkou i při repríze seriálu. Dvakrát to však stačilo, další neustálá opakování už jsou vyloženě kontraproduktivní a raději se jim vyhýbám, abych si nepokazila dojem. A jak jsem na počátku chválila, závěrem musím pokárat: dabing. Což o to, důležité postavy jsou namluveny bravurně, ale pokud u těch ostatních slyšíte stále stejný, a k tomu výrazný a protivný hlas, je to na facku. To bych ještě překousla, ovšem ty děcka... bytostně nesnáším, když děti, kluky i holky bez ohledu na věk, namluví jedna ženská, co zpitvoří hlas. Hnus, velebnosti! I přes tento neduh patří M*A*S*H* k mým srdečním záležitostem: je to seriál, který učaroval mému (v době sledování) devítiletému bratranci, mně - tehdy středoškolačce, mojí mamce - skoropadesátnici, i babička se potají dívala, ikdyž nahlas prohlašovala, že je to blbý seriál (nelíbil se totiž dědovi, který nemá rád krev a doktory:-)). 95% (01.12.2008)

Americký propagandistický seriál oslavující válku v Koreji. M*A*S*H je sice koncipován tak, aby svůj ideologický záměr ukryl pod nánosem humoru, avšak naprosto bezúspěšně. Během tří epizod, které jsem zhlédnul, se na mé tváři neobjevil byť jen jediný náznak úsměvu, což je pro údajně komediální seriál opravdu katastrofální vizitka. M*A*S*H lze označit za navýsost otravný počin plný sterilního tlachání, jehož oblíbenost leccos vypovídá o vkusu nenáročného diváka. (24.04.2016)

Dozvíme-li se, že seriál, o který se zajímáme, má více než 30 epizod, propadneme chmurám a skleslosti; je to očekávání, které se takřka nemýlí. MASH, ta zkratka amerických zdravotních praporů z krvavé korejské války, zvané pro časté frontové přesuny v první polovině jejího trvání také "čtverylková", je velkou výpovědí o stavu americké společnosti na počátku poslední čtvrtiny minulého století. Na rozdíl od filmu a jeho syrovosti, která neskrývá nic z drsností tohoto absurdního, de iure dodneška trvajícího konfliktu, reprezentuje MASH od počátku jakousi zprostředkovanou a velmi vzdálenou variaci na všelidská témata, která je soustavně provozována v kulisách z Korejského poloostrova. Jak víme z amerického dokumentárního filmu o Aldovi, první měsíce a léta seriálu nebyla valná; jeho popularita stoupala pozvolna a začala kulminovat zhruba od 3.-5. ročníku. tj od doby, kdy se podstatně změnil jeho tvůrčí tým, jehož stále viditelnějším protagonistou se stával krok za krokem právě Alan Alda. Výrazněji se v něm také začal zrcadlit povietnamský syndrom, dědictví paralelní války, v níž Američané utrpěli porážku a jež byla v levicově cítící části americké společnosti těžce diskreditována svou krutostí, značnými počty válečných zločinů i zločinců, jež provázely tuto "americkou misi". To všechno vyvolalo velké pochyby, které do aldovské části MASHe vnášejí pocity ne padesátých, ale zcela jednoznačně sedmdesátých let. Tvůrčí dílna, ve kterou se seriál nečekaně proměnil, i celá řada postupných změn, které takto do něj byly vnášeny včetně minimálně jedné generační obměny, docílily již popisovaný unikátní efekt: čím více epizod seriál měl, tím více stoupala jeho úroveň. Řečeno s jistou nadsázkou, Aldovi se podařilo do této tvůrčí dílny vnést ducha dědiců autorských manufaktur všech dob a věků. (U nás obdobné postupy s jistým, zhruba desetiletým předstihem uplatňovala ve svých průrazných avantgardních inscenacích kdysi liberecká Ypsilonka kolem Jana Schmida). Za zmínku stojí, že v přepočtu na standardní časové trvání seriálové produkce se jedná o seriál vlastně ne tak rozsáhlý (počet epizod se tímto způsobem zmenšuje z 255 na cca 60-120). Přesto - nebo právě proto - jde o dílo, které svou mimořádnou kvalitou zasáhlo nejenom amerického a českého, ale z toho, co je známo, i světového televizního diváka. Dílo, které je oslavou lidské poctivosti, slušnosti, pracovitosti, ale i veselosti, shovívavosti k lidským zvláštnostem a odlišnostem, jež nesdílíme, schopností sebeironie, sebesrandy, ale také pochopení pro okamžiky, kdy nevíme kudy kam. Dílo oslavy lidské solidarity a sounáležitosti, tedy toho, co soudobá společnost postrádá snad nejvíce. (15.03.2008)