Démanty noci

Kto považuje za najznepokojúcejšie filmové výjavy Lynchove besy z Mazacej hlavy, Bergmanov snový začiatok Lesných jahôd alebo kafkovskú absurditu Juráčkových filmov, pravdepodobne nevidel Diamanty noci. Jan Němec je ukážkou nadčasovosti a nedostižnosti. Jdnoduchá premisa, útek z dvoch mladíkov z koncentračného tábora je podaný cez mrazivé statické zábery v kombinácií s nervy drásajúcou ručnou kamerou, dezorientujúci strih križujúci fyzický svet so svetom snov a spmienok. Fludiná snovosť naráža na tvrdý realizmus a naopak. Mĺkva a tajomná poetika budujú pocit nepreniknuteľnej, desivej halucinogénnosti. (21.03.2016)

První setkání poznamenané pověstí – hodnou chvíli mi trvalo vůbec najít to správné rozpoložení (místo meditačního vplynutí mi běhaly hlavou věci jako á, tak tohle je ta slavná kamerová jízda), příště už budu vědět líp, jak na to koukat, ale už teď vím, že tohle je za mě Němcův vrchol, čisté hledačství prosté pozdějších póz a strojeností, baštím mu tu nerozpletitelnou (k rozplétání neurčenou) směs různých verzí reality, vzpomínek, představ, strachů i tužeb, sázených na plátno napřeskáčku tak, jak se vyčerpanému člověku střídají v mysli, a jsem zvědavý, kam mě zavede, až se do ní pořádně ponořím. (20.02.2019)

Tohle se Němcovi hodně povedlo. Odvyprávěl nám tady silný příběh z druhé světové, který se k vyjádření její krutosti obejde bez krve, ba dokonce i beze slov. Dalším plusem je i sympatická stopáž, díky které film rychle uteče, nic to ale nemění na tom, že se jedná o dost silný film. Silný film, který čím blíže je konci, tím více graduje jeho poselství a poslední záběr to celé podtrhuje. Duše dvou Židů navždy bloudících nekonečným a temným lesem. A ty duše nebyly jenom dvě, byly jich tisíce. Milony. Sta miliony. A o tom jsou Démanty noci. Navíc to celé má výbornou kameru. Za mě nejsilnější válečný film, co jsem kdy viděl - a to má jen hodinu a pár minut! 5* (06.07.2019)

Jan Němec neuvěřitelně zachytil pocity dvou mladíků, kterým se podařilo utéct z transportu. Stále pronásledováni unikají, prodírají se hustými lesy, kde nadčasová kamera a mrazivá hudba (žádná) doplňují toto existencionální téma, lehce surrealistické výjevy doplněné vzpomínkami na domov..to vše jen podtrhuje celkovou hutnou atmosféru. V mnohém mi snímek připomínal oscarový Obchod na korze či Buñuelův Un Chien andalou. Jeden z vrcholů české kinematografie. (28.04.2007)

Od Lustiga jsem četl spoustu jeho knížek, sbírek, povídek. V televizi jsem si tedy nemohl nechat ujít zpracování jedné z nejzajímavějších - Démantů noci. Hned na začátku nám Jan Němec ukázal o čem, že bude tenhle film, jak bude pojatý. Je to bezesporu temně psychologicky působící film, který se s ničím nepáře, který vám předloží hrůzy, které prožívají utečenci z transportu smrti, který si prožilo spoustu lidí. Za půl hodiny slyšíte jen čtyři slova ("Pojď ke mě blíž"), po zbytek filmu pak nestíháte sledovat drsnou atmosféru, kdy slyšíte němčinu, která je v tomto filmu ještě drsnější než kdekoliv jinde, a to se prosím nejedná o žádné brutální povely, ale o normální zábavu několika nenormálních staříků. Atmosféra je naprosto nekompromisní a s ničím se nepáře. A to je dobře, film je naprosto bravurně natočený a jak tu napsal(a) gouryella - po psychologické stránce naprosto bez chyby. (17.05.2009)