Démanty noci

Bezduchá, ničnehovoriaca, nesympatická nuda, ktorej nemôžem dať lepšie hodnotenie. Dlhé naťahované zábery a úplne zbytočné scény či flashbacky zrážajú tento počin do odpadu. Príbeh, na ktorý by stačila 5 minútová stopáž trvá v tomto prípade vyše hodiny. Jediný klad, alebo skôr zaujímavosť je, že sa tu takmer nič nehovorí a dajme tomu na svoju dobu ako tak dobrá kamera. V závere sa pozerať viac ako 10 minút na starých, bezzubých dedkov, ktorí žerú, pijú, smejú sa, radujú sa a tancujú bolo už fakt cez čiaru. 10% (02.03.2019)

Art jak prase a to tím způsobem, že je to strašná nuda. V hlavě mi zůstalo jen: úprk/chůze lesem, rozklepaná kamera, hon v lese a že mi nikdo nevysvětlil, co znamená nápis KL na kabátě. Ono celkově více vysvětlení by se hodilo - já na tyhlety domněnky a domýšlení nejsem (třeba co jsou to ty Démanty noci?). Z celého filmu ve mě zůstal pocit, že jestli je i kniha taková, tak to musí být strašná blbost. A strašně se to táááhlo. PS: varovat mě měl už oficiální text distributora, ze kterého intelektuální pytlovina jen čiší. Rozhodně pak nemůžu souhlasit s větou "Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie." (09.03.2021)

Dva mladí lidé na útěku od nebezpečí... (Podle Lustigovy povídky z transportu nebo koncentračního tábora během 2. světové války, ale jinak dovedu si tam dosadit i vězení, psychiatrickou léčebnu nebo dětský domov.) Pouze pár smysluplných slov a replik představuje v podstatě jeden z mnoha druhů zvuků a zní tu málo a jenom v dané situaci, stejně jako motor vlaku, psí štěkot, zvony, střelby, šumění listí a haluzí pod nohama nebo německý smích myslivců. Náročně ztrávitelné zpracování s důrazem na psychologickou stránku, navíc plné různých retrospektivních a snových flashbacků, si někdy vyžaduje od diváka i více zhlédnutí pro hlbší ponoření do netypické atmosféry. Pak je to opravdová filmová lahůdka, byť místy depresivní. V druhé polovině nádherný příchod myslivecké party dědků coby docela zajímavé odlehčení syrovosti v podobě poetického humoru. Pánové, kteří mířící puškami vtáhli ve strachu utečence do hospody, aby pak jim ukázali, že jsou obyčejnými opilci, toť pobavilo! :-) Byť jsou zdejší názory na film rozporuplné, myslím, že jde o film, na jaký žádný divák tak skoro nezapomene. Ale na plný počet to zatím nevidím, chybí tomu výraznější úvod a závěr a až takový silný dojem jako třeba podobně laděný Kočár do Vídně to na mě neudělalo. (30.10.2017)

Jednoho dne jsem zavítal do Boskovic a zašel si do místní židovské synagogy. V patře jsou dvě kamenné desky velikosti průměrně vzrostlého člověka. Jsou pokryty jmény židů, kteří byli z Boskovic odvlečeni německými nacisty do koncentráků a nikdy se nevrátili. Dvě plné, kamenné desky, popsané drobným písmem, ve třech sloupcích odshora dolů, jméno za jménem. Mráz mi šel po zádech. Tenhle film je v podstatě o tomto mém pocitu a o nesmyslnosti toho, co se dělo, o krutosti Němců, o nemožnosti židů utéct do bezpečí. A mimochodem - povšimněte si, že pro nejtragičtější scénu nemusíte použít detailní skoro realistické záběry, že většího účinku dosáhnete zvukem a záběrem na ženu zavazující si šátek a na pokoj, kde vítr provívá záclonami u oken. (06.07.2019)

Na hranici mezi bdělostí a sněním se odehrává tento intenzivní a horečnatý filmový sen, je to neustále primární kinematografický výkřik a klenot. Nechápu komentář: nemám ráda umění za každou cenu a ještě víc lidi, kteří musí toto umění nutně obdivovat. Obě tyto věty jsou nelogické a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Jednak Démanty nejsou "uměním za každou cenu", ale jsou uměním samozřejmě, tudíž nemusí si na umění hrát, ale jsou opravdovým ryzím uměním. Démanty jsou ukázkou a plodem mimořádného Němcova filmového cítění a talentu. Němec netvořil umění za každou cenu, nýbrž umění, jehož cena je, jak by se řeklo dnes, nevyčíslitelná. K druhé větě. Toto umění nikdo nemusí obdivovat, proč by měl? A už rozhodně ho nemusí nikdo obdivovat nutně, proč nutně? To je na každým, kdo tento film shlédne, zvlášť, jestli film bude obdivovat nebo ne. Nikdo přece nikoho k obdivu nenutí, jaká je v tom nutnost? Pokud například já tento film obdivuju, není v tom "nutnost", ale samozřejmost. Pokud se na film podívám a jasně vidím nebo cítím, že je v něm něco mimořádného, nepotřebuji ho přece nutně obdivovat, ale obdivuju ho dobrovolně a bez nutnosti. Takže celý komentář, kde uživatelka vyjadřuje averzi k umění za každou cenu a ještě více k lidem, kteří ho musí nutně obdivovat, mi příde jako zcestný a jde v něm jen a pouze o vyjádření nějakého osobního odporu, který ale zde není na místě a je špatně adresován. Myslím, že každý má naprostou svobodu, aby obdivoval co chce a podobný komentář je je zcela mimo logický nebo jakýkoliv jiný kontext. V Démantech noci si nikdo na umění nehrál, a už vůbec ne "za každou cenu". Démanty noci jsou uměním v té nejjednodušší a nejryzejší podobě. (02.07.2011)