Démanty noci

Lustigova povídka Tma nemá stín si něco podobného nezasloužila. V takových extrémní případech, jako je tento, mě to unisono žene zpět k psanému textu svinským krokem. "Snažil jsem se záměrně potlačit všechny prvky, které by příběh situovaly do doby a místa. Chtěl jsem se zamyslet nad osudy člověka - člověka dnešní doby. Příběh je mi prostředníkem k tomuto zamyšlení. Osamocení a ponížení člověka, do něhož se může dostat - a zápas o únik z tohoto útlaku." Tolik z repertoáru frází Jana Němce, které věnoval Kinu v památném to roce 1964. Démanty noci aneb 64 minut prožitých v 64 letech subjektivizovaného času nefalšovaného trýznění prázdným filmem. (09.12.2012)

Já se svezu na málokteré nové vlně, a je celkem jedno, zda je česká nebo francouzská, tato filmařská etapa mě zkrátka nebere, a je tomu tak i v tomto případě. Dvě hvězdy ale určitě zaslouží syrovost záběrů a schopnost navodit pocity strachu a beznaděje, a to pouze takovými prostředky, jako jsou prázdné schody, hluché zvonky a mlčící dveře. Bohužel, zážitek z celku není natolik silný, abych se jej někdy pokusila zopakovat... (17.05.2009)

První setkání poznamenané pověstí – hodnou chvíli mi trvalo vůbec najít to správné rozpoložení (místo meditačního vplynutí mi běhaly hlavou věci jako á, tak tohle je ta slavná kamerová jízda), příště už budu vědět líp, jak na to koukat, ale už teď vím, že tohle je za mě Němcův vrchol, čisté hledačství prosté pozdějších póz a strojeností, baštím mu tu nerozpletitelnou (k rozplétání neurčenou) směs různých verzí reality, vzpomínek, představ, strachů i tužeb, sázených na plátno napřeskáčku tak, jak se vyčerpanému člověku střídají v mysli, a jsem zvědavý, kam mě zavede, až se do ní pořádně ponořím. (20.02.2019)

Jan Němec se svou adaptací Lustigových Démantů noci předběhl dánský manifest Dogma 95 o více jak třicet let! Lars von Trier i ostatní jeho signatáři by se tu mohli učit, jak s minimem výrazových prostředků, kamerou snímanou z ruky, absencí filmové hudby, neherci atd. vybudovat syrovou (téměř surreálnou) atmosféru, při které mrazí... Pro mne osobně vrchol Němcova uměleckého snažení a nejvíce povedená adaptace literárního díla Arnošta Lustiga. Podobné filmy: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Transport z ráje, Sousto, Vyšší princip, Daleká cesta, Romeo, Julie a tma, Musíme si pomáhat, Všichni moji blízcí, Pianista, Schindlerův seznam, Poslední vlak (19.06.2007)

Tohle se Němcovi hodně povedlo. Odvyprávěl nám tady silný příběh z druhé světové, který se k vyjádření její krutosti obejde bez krve, ba dokonce i beze slov. Dalším plusem je i sympatická stopáž, díky které film rychle uteče, nic to ale nemění na tom, že se jedná o dost silný film. Silný film, který čím blíže je konci, tím více graduje jeho poselství a poslední záběr to celé podtrhuje. Duše dvou Židů navždy bloudících nekonečným a temným lesem. A ty duše nebyly jenom dvě, byly jich tisíce. Milony. Sta miliony. A o tom jsou Démanty noci. Navíc to celé má výbornou kameru. Za mě nejsilnější válečný film, co jsem kdy viděl - a to má jen hodinu a pár minut! 5* (06.07.2019)