Mučedníci lásky

Být divákem v polovině 60. let, patrně bych se rozplýval nad novou vlnou, která přinesla oživení do nudných struktur vývoje československého filmu. Možná ale, že bych si říkal, co za novosti - blbosti nám to filmaři připravili. Jelikož jsem na sklonku prvního desetiletí nového tisíciletí, vidím to dost bledě. Moderně, leč nezáživně. Skoro bych se radši podíval na nějakou budovatelskou volovinu. (11.05.2009)

"Němý film", ve kterém se v dialozích objevuje asi toto: "Nemáte něco k pití? Něco k pití...?" (1. část) "Srdce?" (2. část) + píseň (zpívaná Karlem Gottem). A až třetí část se "rozpovídá" mnohočetným "Jakube, Jakube!" a následně uvnitř podivného baráku. Film zobrazující téma "mučedníků lásky" tak, jak zkrátka chtěl, a nemůžeme proti tomu nic říkat, se v konci také propojí - a všechny tři postavy se sejdou (jedna má černý kostým, prostřední bílé šaty a Rudolfův oblek je šedý). Znakem montáže, z toho, co na pásy natočil Ondříček na pokyny Němce a Ester Krumbachové, která sehnala i kostýmy, ozvučené, ne moc dlouhé, je, že se postupně syžet zjasňuje. Zatímco ze začátku by vše odkazovalo podvědomě k buňuelovskému surrealismu, snovým kontrastním experimentům a víme, že za tím vším tak trochu můžeme hledat Kafku, dále vše dostává lineárnější charakter, až je poslední vyprávění podáno zcela zřetelně - o to více se však nesnižuje nepochopení a stupňována je naopak absurdita. Němcovi a Krumbachové scénáře pracují s rekvizitami, které se stále opakují, černé obleky, klobouky, slavnosti a hosti, jídlo, pití, s technikou ne-vševědoucí narace, a jejich snímky tak jsou náhle rozpoznatelné, zcela okamžitě. Je třeba je umět číst, postupně, přichystat si vlastní intepretaci, která je vyloží. Ty filmy jsou složité na první "přečtení", stejně jako můj text. Jan Němec nejdříve vyskočil spolu s postavami z transportu smrti do lesa, aby se dotrápil až k údolí na velkou slavnost s hosty, z nichž jeden bez omluvy odešel, a poté se v polozmatených myšlenkách ocitl kdesi v ulicích, bloudil po klubech nebo kousek vlakem a do zahrady, až ho to pak zatáhlo do Německa na krátkou kafkovskou Proměnu. (24.01.2009)

Staromódní příběhy s estetikou šantánových inspirací 60.let, příběhy, jejichž poselství není příliš sdělné nejen dnes, ale nebylo zřejmě ani v době vzniku. Aby film úplně nazapadnul, hvězdička navíc je za pozoruhodnou formálně-řemeslnou zralost tvůrců - kamera, režie (detaily, vedení herců), střih. komentáře Mouzon, alanP (17.10.2013)

Jan Němec je zajímavá osobnost filmu v mezinárodním měřítku, ale jeho filmy se pro mne často pohybují na zcela odlišné vlně, než jakou jsem schopen strávit. Tohle byl jen velice těžko zadefinovatelný experiment, který se ve třech povídkách pohybuje tak trochu na hraně němého snímku, poetického žánru a videoklipu. První povídka mne absolutně minula a navíc dost štvala častým střihem mezi tichem a hlučnou živou hudbou, další dvě mi (snad díky staromódnímu prostředí) sedly mnohem lépe. Účast tehdejší zlaté slávice Marty Kubišové v malé filmové roli jakési pošťačky mi nepřijde ničím výjimečná, zato ústřední filmová píseň Jakube, Jakube tvoří zajímavý protipól k jejímu tradičnímu repertoáru z té doby. To platí i o zdejší nadžánrové písně v podání Karla Gotta; zpívající misionář patří rozhodně k těm obstojnějším filmovým rolím našeho legendárního zpěváka. Filmu jako celku dávám 3 hvězdičky za nádhernou hudbu i kostýmy v druhé a třetí povídce. Zdá se to možná jako velmi malý výčet aspektů na tak relativně vysoké hodnocení, ale vzhledem k tomu, že dějová linka zde jde naprosto do úzadí, to zřejmě stačilo na poměrně zážitkové dojmy z filmu. Za naprosto skvělé vyvrcholení filmu považuju samotný závěr, kde se setkají (celkem tři) hlavní postavy z jednotlivých povídek a kráčejí spolu lukou. 50%                   . . .                   PS: Zajímavé je i zjištění, že Jean-Luc Godard nebyl jediným režisérem, který ve svých dílech z 60. let stihl do filmu různými způsoby zakomponovat odkazy na aktuální filmové novinky! Zde se v první povídce na několik vteřin v scéně z nočního podniku opět objevují Jitka Cerhová a Ivana Karbanová coby zlobivé Sedmikrásky z filmu Věry Chytilové. :-)) (30.08.2019)

Že to byl na dlouhé léta poslední film uznávaného tvůrce tzv. "Nové vlny" Jiřího Němce společně s Ondříčkem který stál za kamerou (která je jinak vynikající), tak ani to nic neubírá na mém názoru a faktu že to v konečné podobě rozhodně nic moc nebylo...Když už nic, tak rozhodně nuda a absence pevného příběhu. Jestli byly Slavnosti a Perličky jen jakési experimenty co mělo být prosím toto? Filmová píseň, pokus o českou postmodernu? Zahraniční kritika tento umělecký film sice ocenila, nicméně doma snímek pobouřil a nakonec byl zakázán..Já osobně na něm nic světoborného nevidím.. Hudba a vizuální stránka jsou na celém tomto poeticko-groteskním filmu tím co stojí alespoň trochu za zmínku. (24.01.2009)