Přátelé

Skutečným přátelům odpustíme kolísavou náladu i občasné výpadky soudnosti a totéž promíjím těmto, kteří se zpočátku rozpačitě rozjížděli, aby pak způsobili na několik sezón euforické stavy svým fanouškům a .....opět rozpačitě a vyčerpaně dojeli do cíle. Chci si ale pamatovat to hezké, co mi i prostřednictvím ponahrávaných kazet opakovaně zvedalo náladu, třeba díl, který považuju za naprostý vrchol, kde Ross s kožakama u kotníků volá Joeymu z koupelny své milé: "..... ale z toho mlíka a pudru se udělala paaastáááá...". Pamatujete? :-)))) (28.06.2006)

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%. (27.08.2009)

Áááááách. Tohle je prostě láska na celý život ! Vždy mne rozesmějí a zpraví mi náladu. Chandler je nezapomenutelný a Monika se k němu skvěle hodí ! Ross je sympaťák, Pheobe správně střelená a Rachel má moc nádherné nohy ,-) Sakra, nesmím zapomenout na krásně naivního Joeyho, bez něho by to samozřejmě nebylo ono ! :-) Prostě správná šestka ! Kéž bych měl taky takové přátelé ! ,-( (25.04.2008)

// Když člověk jako malý spadne do kotle s kouzelným elixírem zvaným Friends, má tak trochu doživotní problém. V budoucnu pak totiž stačí jen kapka a krom římských legií se okamžitě válí smíchy i on sám a co hůř, válí se smíchy zhruba měsíc, protože samozřejmě KAPKA nikdy nestačí! Je to dar a zároveň i prokletí. Anyway, dabing nebo originál, takový člověk už nepozná rozdíl mezi "Oh.. my.. God.." a "Ach.. můj.. Bože." Obojí je dokonalé. Stejně jako ta sedačka v Central Perk, Joeyho křeslo, nebo Rossův gauč, který říká "vítejte, děti" ale taky "pojď blíž." Vlastně si teď tak uvědomuji, že mám podivnou úchylku na většinu nábytku z toho seriálu. Takže radši změníme téma, "Hm, co říkáte na virus Ebola? To je ale prevít, co?" (21.05.2011)

To se takhle v polovině 90. let člověk nudí na víkendové návštěvě u prarodičů na venkově, kteří mají jen tři základní programy, když co neobjeví na ČT2 - neznámý, docela příjemný sitcom od tvůrců mého oblíbeného NA ZDRAVÍ (které předtím uvedla Nova), z něhož se záhy vyklube jeden z největších televizních fenoménů dekády, který vyplní prostor mezi BH90210 a DAWSONOVÝM SVĚTEM. A postačí mu k tomu jen dva byty přes chodbu, jedna útulná kavárna a šestice skvělých komediálních herců coby sympatických newyorských třicátníků se sklony k pubertálnímu chování. A pravidelné dojemně lidské momenty, bezprecedentní camea (van Damme, Willis, Julia Roberts...) a romance mezi Rossem a Rachel, samozřejmě. Rosse a v těsném závěsu za ním pak Chandlera jsem měl nejradši (a z duše nenáviděl Phoebe) a když jsme si s kámošem po jejich vzoru udělali kartičky s top 5 svých milostných objektů z řad celebrit, na mé samozřejmě nemohla chybět Jennifer Aniston. Vítejte ve světě vyznávajícím kult věčného mládí, ve světě chlapeckých mužů, kteří se ze všeho nejvíc děsí toho, že by snad mohli působit homosexuálně a kde je naprosto běžné, že vám žena uteče s lesbičkou a vychovávají vašeho syna nebo, že vám děti porodí vaše sestra. (26.04.2009)