O slavnosti a hostech

Poprvé jsem viděl po uvolnění z trezoru do kin a byl jsem zasažen nenápadnou mrazivostí příběhu. S odstupem času musím konstatovat, že síla z Němcova filmu nevyprchala. Je to jen hra, nebo jde o život? Samy postavy dost často tápou, a tak přikyvují každému, kdo pro ně znamená představitele moci. Místy absurdní dialogy začínají dávat smysl až postupně. Snímek je plný symbolů a metafor, z nichž nejvíce se mi asi líbila scéna se svícny a následným zhášením svíček (pořídila jsem si zhášedlo). Symbolika světla a plamene svíčky vůbec je víceznačná. Jestliže herci hrají, pak neherci spíše odhrávají či přehrávají. Kupodivu to nevadí, ještě více je podržen podivný svět, ve kterém se všichni nacházejí. I když obrazová stránka filmu je spíše krotká, nelze si nevšimnout ruky Ester Krumbachové, která se určitě nepodílela jen na kostýmech a scénáři, ale i na výpravě( hodování při pikniku, samotná hostina se starobylými svícny a různými židlemi ad.) V závěru sledujeme černé plátno a k tomu zní zvuk, jenž nenechá nikoho na pochybách o konci, ke kterému během filmu vše děsivě směřuje. (28.09.2012)

Depresivní podobenství, které ukazuje, jak skupina lidí zlých manipuluje ostatními lidmi. Pomáhá jim v tom skutečnost, že ti, co se nechávají manipulovat, nejsou zakořenění v pravdě, mají "jiné" svědomí, nebo jsou prostě hloupí a k základním morálním otázkám lhostejní. Tím se stávají spojenci a napomahači teroru, aniž si to uvědomují. Schéma typické pro všechny totalitní režimy, ale setkáváme se s ním i v demokracii (kde ovšem následky odmítnutí „plavat s proudem“ nemusejí být vždy tak kruté, jako v totalitě). Tendenci k něčemu podobnému můžeme zaznamenat v lidské společnosti ve všech obdobích. Film bych charakterizoval jako ukázku tvorby, jejímž hlavním znakem je (židovsko-kafkovská) beznaděj, úzkost a bezvýchodnost. (04.02.2008)

Němcovým současným filmům nerozumím a sotva bych si nějaký pustil dvakrát. Ale tahle alegorická hříčka o podivné slavnosti a ještě zvláštnějších hostech je jedním z vrcholů české nové vlny. Je tu napětí, humor, nejistota, uvolnění, vše střídáno s neuvěřitelnou lehkostí a dávkováno s lékárnickou přesností. Osobnost výtvarnice Ester Krumbachové v pozadí se nezapře. (25.10.2007)

Můj podivný pocit z filmu dokonale vystihují přímo některé hlášky filmu, např. ,,Jsem z toho úplně vykolejenej." nebo ,,Takového něco jsem v životě neviděl. A u mužského už vůbec." Takže asi tak. Koukal jsem na to a nevěřil vlastním očím, chvílemi nadšen, chvílemi jsem se trochu nudil. Experimentální film, při kterém místy zůstává člověku rozum stát. Ovšem jako kritika společnosti prostřednictvím takového absurdního dramatu to rozhodně špatné není a v něčem to zapadá i do marasmu současné doby. Hodnotou navíc je pozoruhodné neherecké obsazení, kde se v hlavních rolích prezentují osobnosti z různého českého uměleckého světa a to spisovatelé a publicisti Ivan Vyskočil /starší/, Pavel Bošek, Zdena Škvorecká, hudební skladatelé Jan Klusák a Karel Mareš, loutko-herečka Jana Prachařová, režisér Evald Schorm, slavný fotograf Miloň Novotný a z mimo-uměleckého světa filozof Jiří Němec a psycholožka, pozdější disidentka Dana Němcová. Vyšší divácky level hodný pro náročné filmové percipienty, ale jinak pro mě trochu zbytečný a zbytečně přeceňovaný film, kterému moc nerozumím. (04.06.2017)

Němec natočil jedno z převratných mistrovských děl napomezí realismu, surrealismu a komediálního ambientu. Filmová stylizace mi hodně připoměla některé z filmů Luise Bunniela a možná pro mě byla touto formou i o něco "stravitelnější. Nemohu hodnotit jinak než plným počtem a konstatováním, že Němec rozhodně právem patří k naším zásadním filmařům. 10/10 (03.07.2011)