Fanny a Alexandr

Barevný epos, rozloučení se Bergmana s filmem. Rozkreslení základních vztahů v rodině. Vlastně jde o staré modely, které fungují dodnes - matka, děti, nový partner, nepřijetí nového partnera, vazby k původní rodině. Stejné motivy najdeme jak ve světové literatuře, tak i ve filmu (Barry Lyndon). Zde dotaženo do konce. Žena nakonec opouští despotického manžela, který zároveň něšťastnou náhodou umírá. Vrací se do své širší rodiny. Začátek i konec filmu vyznívá idylicky šťastně. Ocenění: César 1983 Nejlepší film roku Benátský filmový festival 1983 Cena FIPRESCI Britská Akademie (BAFTA) 1983 Nejlepší cizojazyčný film - Ingmar Bergman (režie), Jorn Donner (produkce) Nejlepší kostýmy - Marik Vos-Lundh Nejlepší kamera - Sven Nykvist Zlatý Glóbus 1984 Nejlepší cizojazyčný film Guldbagge 1984 (švédská filmová cena) Nejlepší film roku Nejlepší režisér roku Americká Akademie (Oscar) 1984 Nejlepší cizojazyčný film Nejlepší kamera - Sven Nykvist Nejlepší výprava - Anna Asp, Susanne Lingheim Nejlepší kostýmy - Marik Vos-Lundh Nominace na ceny americké Akademie (Oscar) 1984 Nejlepší režie - Ingmar Bergman Nejlepší původní scénář - Ingmar Bergman (24.08.2014)

Konečně jsem splatil divácký dluh vůči jednomu ze svých nejoblíbenějších režisérů a - jak se dalo čekat - byl jsem odměněn nevšedním filmovým zážitkem. Snímek se odehrává počátkem 20.století v prostředí majetných švédských vrstev, ze kterého režisér čerpal už v "Šepotech a výkřicích", ale tentokrát divák místo trýznivého smrtelného zápasu sleduje tématicky daleko šířeji pojatý obraz početné rodiny Ekhdalů a jejich přátel. V příběhu nechybí žádné ze stěžejních bergmanovských témat, pochybnostmi o boží jsoucnosti počínaje a konče konfrontací s vlastní slabostí, morální i fyzickou. V popředí opět stojí obtížné vyrovnávání se smrtí blízkých i lidskou smrtelností obecně, nahlížené dětskou optikou plnou fantasie. Závěrečná odpověď na otázky po smyslu bytí se pak nese v neobyčejně hřejivém, takřka idylickém duchu, navazujícím na vyznění závěru "Sedmé pečeti" nebo "Lesních jahod". Spočívá v budování "našeho malého světa", vzájemné vřelosti, štědrosti a lásce - jakkoliv nezavírá oči před neodmyslitelnou odvrácenou stranou života. Osobně mám jako rodilý skeptik velmi rád temnější tituly z Bergmanovy filmografie, ale musím říct že převládající optimismus, jímž je "Fanny a Alexandr" prodchnutý od začátku do konce, mne tentokrát neobyčejně potěšil. (13.08.2019)

Z mojí dosavadní zkušenosti vyplývá, že zralou Bergmanovu tvorbu lze rozdělit do jakýchsi tří skupin: filmy rodové (např. Podzimní sonáta), filmy o lidském údělu (Sedmá pečeť) a výrazné experimenty (Persona). Fanny a Alexander pro mě spadá do oné první škatulky, která mi přijde nejméně zajímavá. První dvě třetiny filmu jsou věnované pomalému odvíjení rodové ságy a z mého pohledu by tuto část mohl autor výrazné zkrátit, protože jde vlastně o expozici pro závěrečný kontemplativní part, který je naopak možná tím nejsilnějším, co jsem z Bergmana viděl. Právě tahle nevyrovnanost mi brání hodnotit film jako celek lépe. (05.08.2018)

Monumentálne dielo, nádherná rodinná freska priblížená divákovi detskými očami. Navyše v mne milej dobe počiatku 20. st., doplnenej o nádhernú výpravu a výborné herecké výkony. Jediné čoho ľutujem je, že tu nehrali Bergmanovi dvorní herci - Max von Sydow a Liv Ullmann, pánečku, to by bola jazda... Keď rodina drží pokope tak zdolá takmer každú prekážku, veru, to sa javí ako dôležité. Trochu smutným je však fakt, že človek zistí čo má až keď to nadobro stratí, tak ako keď napríklad Alexander stratil svojho láskavého otca. Po jeho smrti sa pre rodinu všetko zmení a nastávajú krušné časy, ktoré má na svedomí bigotný a autoritatívny otčim - protestantský kňaz i s jeho matkou a sestrou, kde evidentne ani jeden z nich nemá všetkých päť pohromade. Ten prechod z radostného a bezstarostného detského obdobia do tohto smutného bol naozaj pôsobivý. Záver zase so sebou prináša ďalšiu peknú myšlienku a síce, že nech robíme čo robíme, svojej minulosti sa len tak ľahko nezbavíme, ak vôbec. Inak bolo by celkom zaujímavé vedieť do akej miery poňal režisér tento film ako autobiografický, pretože je známe, že aj I. Bergman vyrastal v krajne bigotnom prostredí a pod patronátom prísneho otca, ktorý bol tiež farárom. Film síce nerozoberá problémy ani postavy až do morku kostí ako to je v iných Bergmanových dielach, no zato sa mi zdal asi najkomplexnejší - je tu z každého rožku trošku a spolu to tvorí nádhernú, ucelenú fresku.85/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (09.06.2016)

Opravdu nadherny film, ale ze bych z neho byl nak uplne hotovej to se rict neda. Celej film stoji predevsim na vykonu hercu a tomu neni prakticky co vytknout, vcetne detskych predstavitelu, protoze ti take hrajou uzasne, ale mistama to obcas nekomu ujede a zacne prehravat. Moc casto se to ale nestane. Ty 3 hodiny co film ma se daj zvladnout v pohode (tj. nenudi), mistama mi to sice prislo trochu natahovane, ale nic hroznyho, ale rek bych, ze tech 5 hodin co ma director's cut bych neprezil. Hlavni problem bych videl v tom, ze krome jedne sceny (pohreb), tady neni zadna, ktera by byla skutecne nezapomenutelna. Par scen mi prislo prehnanejch (vriskani nad rakvi), par scen mi prislo nechtene smesnejch a par scen mi prislo takovejch navic. Urcite bych to nenazval rodinnou freskou, protoze krome uvodnich vanoc tu rodina neni pohromade a cely pribeh se toci okolo maleho Alexandra (Fanny je tu uplne nepodstatna a klidne by se mohla z nazvu filmu vypustit). Jedina vec, ktera tu je bezchybna, je atmosfera a s tim spojene kostymy, protoze takova ta atmosfera "mestanske rodiny na pocatku dvacateho stoleti" tu je fakt skvele vykreslena. Rek bych, ze Fanny a Alexandr je nejlepsi film co jsem od Ingmara Bergmana videl, ale presto to na 5* nebude. (21.05.2005)