Systemsprenger
Narušiteľ systému
System Crasher
Režie:
Nora FingscheidtScénář:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrají:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (146)
Nic nového pod Sluncem. Další příběh. Další sociální drama. Dobré na nedělní odpoledne, když se vám nic nechce dělat a tak se jen napojíte na ten příběh o dítěti, které zápasí samo se sebou. Dávám čtyři, i když mnohem radši bych dal tři a půl, ale myslím si, že i když je to silné námětem samo o sobě (a hlavně herecký koncert pro mladou a talentovanou Helenu Zengel), postrádá to silnější scény, ale to je tím typem dramatu, tohle je ten pomale stupňovaný proud, žádná top filmařina s top vizuálem. Ale má to dobrej ponor do příběhu. ()
Hutné drama o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější snímek roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. ()
Už dlouho jsem necítil takovou beznaděj jako v tomto případě. Ty malý holky mě bylo líto, ale stejně tak okolí, které svým chováním vysloveně tyranyzovala. Silná sociální psychárna a stejně jako kolega hnědý, při scéně s miminkem se mě na chvíli úplně zastavil dech a bál jsem se každé následující scény. Scéna mezi maminkou a šéfkou ústavu dovršená objetím Benni byla vlastně srhnutí mých pocitů a emocí z celého filmu v jedné scény. Helena Zengel pokud se bude věnovat herectví může čekat zářivá budoucnost, protože její herecký výkon bere dech a Nora Fingscheidt má střibrného méďu právem. ()
Jedním slovem: intenzivní. Musím říct, že mně z tohoto filmu bylo až fyzicky zle. Už ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy při sledování filmu cítil tak nekonformně, tak zranitelně. Mísily se ve mně pocity bezmoci a lítosti, lomcoval mnou vztek. Skoro po celou dobu jsem měl chuť brečet, chvílemi jsem měl chuť řvát (spolu s Benni). To by jako pozvánka k sledování mohlo stačit, ne? Že chcete slyšet i, co mě tak rozrušilo? Inu, máte to mít (spoiler alert)! ___ a) Až poté, co jsem se uklidnil (pár hodin po projekci, byl jsem tedy v moci filmu ještě dlouho po doznění závěrečných titulků) jsem si uvědomil, proč mě bylo z tohohle filmu tak děsně úzko. "Zdrcla" mě ta beznaděj, ta marnost všech těch pokusů Benni "uzemnit", "ukotvit", najít pro ni místo. Dosud jsem věřil (chtěl jsem věřit?), že i děti z dysfunkčních rodin, brzcí sirotci, opuštěné děti mohou najít (obnovit) rodičovskou lásku. Že společnost je s to ji jim nějakým způsobem suplovat (když už ne plně nahradit, tak se k ní aspoň přiblížit). Ne, teď neútočím na monopol (co se týče péče, pochopení, pozornosti) funkčních rodin - jen nepředstírám, že ne každé dítě se do nějaké té funkční rodiny narodí (kdybych byl škarohlíd, tak bych řekl, že většina se do ni nenarodí), jaké pak má tohle dítě možnosti? Jak mám po "Narušiteli systému" (po snahách paní Bafané, Michy a Sylvie) věřit, že pro každého existuje naděje (naděje, že všechno bude v pořádku a že každý z nás někam patří a nemůžeme to místo míjet donekonečna)? b) Znáte to přísloví, že všichni jsme jednou dole, jednou nahoře? Že se život pohybuje v sinusoidách, a tak to má být, jelikož si nikdy nezaslouží být absolutním vítězem (na úkor druhých) a absolutním poraženým? Ještě nikdy pro mě nebyla drobná vítězství (chvíle radosti) Benni tak bolestivé. Cykličnost (selhávající pokusy s Benni něco udělat) tohohle filmu mě doslova ubíjela, vskutku za každým sluncem (př. Benni tančí na stole poté, co jí matka přislíbila, že si ji vezme domů) jsem viděl vykukující mraky ohlašující bouři. c) Skutečným průserem bylo, že Benni měla dosti patologickou představu o lásce (jinou ale asi mít nemohla, když se jí ji dostalo velice málo, téměř žádná), proto se s ní nemohu plně ztotožnit (ví sice, co je na světě nejdůležitějšího, ale má o tom pokroucenou představu). Nelze si nevšimnout, že Benni (její představa citu) byla trochu žárlivá, trochu egocentrická, trochu majetnická. Vzpomeňte třeba repliku, kdy říká, že by mohla zabít Michovu ženu a jeho dítě, aby byli jen spolu. Její problémy v dětských domovech plynou z toho, že si nerozumí (nechce rozumět) s jinými dětmi, které jsou na tom částečně jako ona. K Justinovi, adoptivnímu synovi Sylvie, se taky nechová zrovna příkladně (a teď nemyslím onen nešťastný incident na ledě, to byla nehoda; tak trochu z Benni cítím, že chlapce bere jako konkurenci). Bojím se (to už je však čiročirá spekulace), že kdyby Benni jednou měla dítě, tak by se to dítě nemohlo nadechnout, nereplikovala by tedy lhostejnost či strach ze zodpovědnosti (případ její matky), nýbrž přehnaně ochranitelskou podobu mateřského citu. 95% () (méně) (více)
„Na svůj hlas má zbrojní pas.“ Helena Zengel excelovala. Roli nezvladatelné zvládla na jedničku a být to na mně, tak jí Zlatý medvěd v zubech přinese Oskara. O to víc zamrzí, jaká manipulativní inkluzivní sračka se z filmu vyklubala. Naštěstí to vyvážily humorné komentáře těch, kteří tomu napálili 5 hvězd, ale současně píší, že holčička „byla na pěst“, tedy jim zcela uniklo humanistické poselství: „Nefackovat! Zahrnovat láskou a vono to s ní pude.“ Což o to, zahrnování láskou zní líp než zahrnování psychofarmaky, ale... Kam se, doprdelepráce, poděla vaše empatie... s jejími oběťmi?! Jaké jí měl Micha stanovit hranice? „Maximálně jedno zmlácené dítě denně, když do krve zmlátíš dvě, tři, tak večer půjdeš spinkat bez objímání?“ I dobroserská inkluze musí mít nějaké hranice aneb SVOBODA mojí, po LÁSCE toužící pěstičky končí u cizího nosu! Společenská pravidla nejsou „absurdní“ (© JitkaCardova) a dávat chudáky děti (imho taky zasluhující lásku a pocit bezpečí!) do jedné třídy s psychicky narušenou, agresivní, nezvladatelnou a naprosto nevypočitatelnou fretkou, je možná velice humánní vůči té pacientce, ale čiré zlo a velké bezpráví vůči jejím obětem. EMPATICKÉ OKÉNKO: [][] Co na to moje máma, moudrá a láskyplná žena? ♥ „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ ♥ „Tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až... “ ♥ „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“ [][] A závěrem tip pro sluníčkářské rodiče. Adoptujte si nějakou psychicky narušenou agresivní holku, je to ideální au pair. Hlavně k miminku. Zejména pokud rádi experimentujete, ale už vám došly tarantule a krysy se vzteklinou. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- Titul filmu je neoficiálním označením pro děti, které z nějakého důvodu nejsou zařaditelné do žádné existující sociální struktury. (ČSFD)
- Zástupcovia Nemecka zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 92. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2020. (MikaelSVK)
- Celosvětová premiéra proběhla 8. února 2019 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
Související novinky
McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu
Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Reklama