Oz

Sám od sebe bych se asi do seriálu z vězeňského prostředí nezavrtal. Myslel jsem, že už je tohle téma trochu vyčerpané. No, dostal jsem na hubu. To hodnocení tady nelže nebo je možná ještě trochu podsazené. Nejdřív jsou vám lhostejní a některé nesnášíte, nakonec je milujete všechny. Kdo kdy řekl, že má rád, když se budují charaktery musí být i třeba násilím dokopán k OZu. Tak jako já. Citově mě to promlátilo od nenávisti, přes závislost k úžasu. Netuším, jestli jsem někdy viděl většího bastarda než je v OZu, jestli jsem někdy ve filmu či seriálu dostal lepší "lovestory" nebo prožil silnější lítost nad smrtí postavy. Kolik z těch 56ti dílů bylo slabších? 3? Možná 2? Ano, spoustu z toho můžeme vidět jinde a třeba i líp. Některé dějové zvraty vám budou připadat jako výtvor hlavy pošahané, jenže to zaštiťují ty předem avizované dokonalé charaktery a pak je všechno ostatní šumák. Pustil bych Schillingera ven. Myslel jsem si, že mám v OZu pár oblíbenců. Na konci seriálu jsem zjistil, že jich bylo taaaaak moc. Když někdo dokáže vybudovat tak silnou auru okolo tak velkého počtu postav, je pak nádherná scéna každá, kde se dva či více z těch vykreslenějších pustí do jakékoliv interakce. Tohle bylo pro mne velké překvapení a pořádný objev. Je to největší majstrštyk J. K. Simmonse, je to nechutné, hnusné, odporné a dokonalé. Zakousávat pomalu. Nehltat. (04.09.2013)

Během sledování Ozu mě po celou dobu napadalo jedno slovo: kamery! Copak nemají v celém vězení ani jednu kameru? Seriál je to napínavý a snad s jedním z nejlepších pilotů vůbec. Asi nikdy jsem se nezažral do seriálu takhle rychle. Jednotlivé charaktery jsou skvělé a jejich vzájemné interakce, to člověk ani nedýchá, nebo to raději na chvilku stopne. (především trojice Beecher, Keller a Schillinger, to je trojúhelník, na který se nezapomíná). Jenže po seriálovém vrcholu, první půlce čtvrté série, přijde hluboký propad v půlce druhé a seriál se z toho až do konce nevyhrabe. Najednou začne vyplouvat na povrch mnohem více, jaká je to vlastně celkově blbost. Nic v tom seriálu nemůže skončit nijak pozitivně. Už když to vypadá, že se něco skutečně pozitivního stane, v dalším díle se stane strašný průšvih. Spory se tu řeší 5 způsoby, přičemž četnost je ve výčtu stoupající - 1. vyhrožovat, 2. zbít, 3. zabít, aby to vypadalo jako nehoda, 4. zabít tak, že uplatím bachaře, 5. zabít před zraky všech. Spousta lidí tu píše, jak je to reálné, jak je to ryzí, syrové, že to takhle ve vězení chodí. To mi přijde hodně vtipné. S průměrem 1,5 vraždy na jeden díl, jak dlouho by takové vězení asi fungovalo? Po první sérii by každé takové vězení zavřeli. V Ozu už se potom vražda ani neřeší, možná tak, když zabijí někoho skutečně důležitého, jinak je to úplně rutina. Za vraždu si sednete na pár dní na samotku a pak se jede dál. Trocha konkrétních statistik nikdy neškodí, trochu spoilery, ale žádná konkrétní jména. V prvním díle se seznámíme celkem s 18 vězni. 10 z nich v průběhu seriálu zemře násilnou smrtí, 5 z nich se dočká konce posledního dílu, 1 je popraven a 2 v průběhu vymizí a nic o nich nevíme. Statistiky reálného světa: 5 vražd v amerických věznicích na 100 000 lidí za rok, což je o 0,7 víc, než na americké svobodě. Vězení jako Oz, s takovouhle úspěšností nápravy vězňů a jejich začlenění do společnosti, není realita, je to pohádka pro dospělé a tak je to potřeba brát. Je to velká seriálová událost, nejspíš i první velký seriál HBO, spousta skvělých herců tu začla své kariéry, ale prostě jak jsem byl nejdřív nadšený, tak na konci jsem přeplněn spíše pochybnostmi. (29.01.2020)

Slibovali mi vyhrocenou atmosféru, složité postavy a dějové veletoče. A dostal jsem z toho jen slabý odvar. Vše je takové nedomrlé. Děj je šokující možná první dva díly, pak se mi ty neustálé vězeňské půtky zevšedněly. Scény psychického týrání jsou stěží naznačené a nijak zvlášť dobře zahrané, takže ani z této strany se nedá čekat žádný zázrak. O hloubce jednotlivých postav bych si dovolil pochybovat. Hajzlové jsou všichni a nefandím nikomu. Nikdo se zatím nezměnil ani v nejmenším. Pokud se někdy dostane do situace kdy mu jde o život, nebo jeho zájmy přesáhnou zdi vězení, tak se dočasně "polidští". Jakmile tyto okolnosti pominou, okamžitě se vrací se zpátky do normálu. Scenáristé tomu říkají propracovaná psychologie, já tomu říkám nevyužitý potenciál. Co se zápletky týče, ta se pohybuje ve stále stejných kruzích. Drogy, sem tam nějaká rvačka, konflikt mezi skupinkami, občas vražda. Všichni intrikují proti všem, situace se víc a víc zamotává a nakonec vše zůstává při starém. Skoro jako v nějaké telenovele. Hodně se probírá víra v Boha (Alláha), často se skloňuje rasismus. A ze všeho je cítit hluboké pokrytectví. Systém může za vše, všichni jsou bez viny. Vězni jsou sebestřední egoisté bez kouska empatie a sebereflexe, protože tak je vychovalo prostředí. Že v tom nezbývá prostor na pochyby a onu slibovanou vyhrocenost, je jasné. K ní bych napsal asi tolik - kdybych se potřeboval uklidnit po Lutherovi, tak bych si pustil díl OZ. Od čtvrté série dál scenáristům zřejmě definitivně hráblo. Objevují se šáhlí fanatici posedlí ďáblem, popálený kněz vraždí pomocí hypnózy a personál vězení zabíjí na požádání. Tenhle projekt měl skončit po prvních deseti dílech. (07.06.2014)

HBO skutečně má talent na kvalitní seriály, a i když je v dnešní době všeobecně populárnější Showtime, které produkuje jednu kontroverzní věc za druhou, v mých očích Ozu žádná nekonkuruje. Ani jejich nejslavnější klenot Dexter. Toho nejmenuju náhodou, Oz mi ho totiž v lecčem připomíná. Nejen díky tomu, že Lauren Velez (LaGuerta), Erik King (Doakes) a David Zayas (Batista) jsou členy hlavního castu téhle věznice s maximální ostrahou. Důvodem je, že nás nutí sympatizovat s vrahy a další lidskou špínou. Pročpak se to děje? Rovnou měrou se na tom podílí vynikající scénář s neuvěřitelně propracovaným vývojem postav a dokonalé herecké výkony, chemie mezi představiteli je až magická. Nehledě na to, že... Každý seriál má své tahouny... Weeds má Nancy, Californication má Moodyho, HIMYM má Barneyho a Dexter má.. No Dextera. Oz má tahounů hned několik. Beecher, Schillinger, Said, Adebisi, Keller, Alvarez či bratři O´Reilyovi, tolik hlavních postav, tolik charismatických záporáků a věčně trpících dobráků, že je zkrátka nemožné si nenajít toho svého a totálně se do něj nezamilovat. A to teprv jednomu (diváku) začne peklo. Bude sjíždět jeden díl za druhým, aby zjistil, jak se z toho jeho oblíbenec vylíže, a to se často nestává. Tom Fontana bez uzardění oddělává jednoho hlavního hrdinu za druhým a chudák divák už se jen třese, co přijde příště. Zpravidla to totiž bude ještě drsnější a temnější. Tenhle duševní masochismus mi zase evokuje mou srdcovku, Nip/Tuck. Ten taky s potěšením nechal svoje hrdiny vláčet bahnem a testoval, co všechno divák snese. Oz umně spojuje to nejlepší z obou a výsledkem je to jediné pravé seriálové vězení. Prison Break? Pche. Kdo neviděl Oz, neviděl nic. (08.03.2011)