Tenet

Christopher Nolan se tentokrát trošku urval ze řetězu a stal se svým vlastním nepřítelem. Jeho Tenet je samozřejmě skvělá podívaná, hodně rychle utíká a hezky se na ni kouká, ale bohužel zklamává právě v tom, co by ji mělo povyšovat nad klasický letní blockbuster. Nolan sice avizoval, že si točí do značné míry vlastní bondovku a v první půlce to tak i vypadá, jenomže víceméně klasicky pojatý špionážní thriller se tu střetává s jeho chladnou režií, kdy si od všeho drží odstup. A diváci musí s ním. Vyloženě nolanovkou se pak Tenet stává někdy v půlce, ovšem na rozdíl od Počátku, ke kterému má film nejblíž, tu neodhalujeme pravidla nového světa postupně a nikdo je nevysvětluje při dech beroucích scénách. Nolan prostě vezme hrdiny i diváky a hodí je do hluboké vody bez ohledu na to, jestli umí plavat. Co se děje? Jak to funguje? Co má vliv na co? A kdo za to všechno může? To se tu řeší víceméně za pochodu a počítám, že půlka věcí mi utekla. Já si nakonec užíval hodně efektní akci, kde se děly trošku divné věci, mně však už bylo celkem jedno proč. Počítám, že při druhém zhlédnutí bych v tom měl už jasno, všechno stíhal a ve všem si udělal pořádek. Ale snad vůbec poprvé si u Nolana nejsem jistý, jestli se mi na to podruhé koukat chce. (24.08.2020)

Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. (01.09.2020)

"Je hezké sledovat muže, kterého nemáte rád, jak se snaží vyndat si vlastní koule z krku, než se udusí." Nechci se nějak moc chlubit, ale tohle je asi jediná věta z filmu, který jsem bezpečně rozuměl. Jinak jsem bohužel nepřestal myslet lineárně a občas jsem se ztratil někde mezi časovejma obchvatama a invertováním entropie předmětu. Na to jsem asi ve druhý třídě chyběl. Nicméně občas mi nějaký filmový políčko dávalo smysl a celkově to byla pětihvězdičková filmová bašta. Kde se tedy ztratila patá hvězda? V trapným klišé - osmahnutej klaďas a zápornej Rusák. To je asi jediný, co už jsem ve filmu viděl. Minimálně bambilionkrát. (14.09.2021)

V životě by mě nenapadlo, že mi film od Nolana bude takhle ukradený a komentář se mi píše dost těžko. Co z toho, že je snímek složitý, absolutně mi nevadí, že po nás tvůrce nechce rozum, jen cit. Ani zběsilé tempo vyprávění není a priori zápor. Nejhorší je, když jste hozeni bez jakéhokoliv uvedení do světa, který je popsán třemi větami, s postavami, o kterých nevíte ani zbla, s informacemi, které se na sebe kupí každou pikosekundu a uvěřitelného na tom není téměř nic. Zvláštní, v komentářích jsem četl něco o Nolanově odtažitosti, které jsem si nikdy nevšiml - vždy šlo o plnokrevné figury, univerza a myšlenky, o to víc mě Tenet mrzí. Hudba hnusná, Pattinson i Washington spíš nevýrazní. Démonický Branagh a to, že ve středu snímku pochopíte nějakých dvacet procent, už ho nezachrání. Vím, že Tenet je potřeba vidět víckrát, ale upřímně, po téhle první ráně po palici - jak moc smysluplné to je? (08.10.2020)