Tenet

Christopher Nolan se tentokrát trošku urval ze řetězu a stal se svým vlastním nepřítelem. Jeho Tenet je samozřejmě skvělá podívaná, hodně rychle utíká a hezky se na ni kouká, ale bohužel zklamává právě v tom, co by ji mělo povyšovat nad klasický letní blockbuster. Nolan sice avizoval, že si točí do značné míry vlastní bondovku a v první půlce to tak i vypadá, jenomže víceméně klasicky pojatý špionážní thriller se tu střetává s jeho chladnou režií, kdy si od všeho drží odstup. A diváci musí s ním. Vyloženě nolanovkou se pak Tenet stává někdy v půlce, ovšem na rozdíl od Počátku, ke kterému má film nejblíž, tu neodhalujeme pravidla nového světa postupně a nikdo je nevysvětluje při dech beroucích scénách. Nolan prostě vezme hrdiny i diváky a hodí je do hluboké vody bez ohledu na to, jestli umí plavat. Co se děje? Jak to funguje? Co má vliv na co? A kdo za to všechno může? To se tu řeší víceméně za pochodu a počítám, že půlka věcí mi utekla. Já si nakonec užíval hodně efektní akci, kde se děly trošku divné věci, mně však už bylo celkem jedno proč. Počítám, že při druhém zhlédnutí bych v tom měl už jasno, všechno stíhal a ve všem si udělal pořádek. Ale snad vůbec poprvé si u Nolana nejsem jistý, jestli se mi na to podruhé koukat chce. (24.08.2020)

Už je to od Nolana moc velká exhibice. 150ti minutová horská dráha, která chrlí stále stejné narativní schéma velkých nolanovských spektáklů typu Inception, či The Dark Knight Rises. Tzn. dvě hodiny rozevírá nůžky a v hodině třetí se vše zeširoka, za hřmotné hudby postupně uzavře. Fungovalo to s rytířem v kápi, i s Leem v obleku, Tenet už je ale moc. Je to studené, složité a absolutně nepřehledné. Tak trochu bondovka, kterou ani nemá cenu snažit se ji pochopit (a když to řeknou přímo ve filmu, tak to platí dvojnásob !). Příběh bez barev, bez emocí, bez zajímavých figur. Snad jen ten Washington se potatil, a že jde o syna Denzela pozná každý po pár minutách, když ho vidí chodit a mluvit. Akce je rafinovaně natočená, ale pomyslný vrchol je stejně klasická ruční zápletka v kuchyni. Goransson a Hoytema - tam je vše v pořádku. Goransson trochu kopíruje Zimmera v těch robustních kulervoucích syntezátorech, avšak kýžený efekt se dostavuje. Poslední půlhodina se dá už ale s klidným svědomím prospat, pokud se to tedy někomu přes všechny ty výbuchy a dramatickou muziku podaří. (30.08.2020)

Na tomto filme nie je čo nechápať. Jasné, keď sa začnú miešať tie rôzne časové prúdy, tak je to mätúce a človek má občas problém sa v tom zorientovať (najmä v poslednej polhodine), ale to je len technická vec, ktorá sa dá lúštiť pri opakovaných pozretiach - ja osobne si jedno / dve určite dám, keď budem mať film doma na modrej placke. Ale inak je to tradičná, rozkošne béčková sci-fi bondovka so všetkým, čo k tomu patrí. Striedanie atraktívnych lokácií, zloduch túžiaci zničiť svet, vymaznané akčné bombardovanie a famózna hudba, ktorá tomu dáva drvivé tempo. Takže klasika, akurát vytunená namakaným macguffinom. Vraj je to nolanovsky studené, ale tu by som dosť nesúhlasil - komplikovaný vzťah zloducha (výborný Branagh, vôbec sa mi nezdal prepálený) a jeho ženy, ktorý je pre zápletku zásadný, sa mi zdal na tento žáner dostatočne presvedčivý. Takisto je tam humor (napr. zlatá tehla). No a najdôležitejšia vec, prečo ma to celé ohromne bavilo - Patizón. Absolútne si to celé kradne pre seba, postupne sa stáva hlavným hrdinom a keď na plátne nie je dlhšie ako 10 minút, citeľne chýba. Nie som nejaký jeho fanúšik, ale je mi sympatický a po tomto filme súhlasím s názorom, že je to nový Leo DiCaprio - charizmatický fešák, čo všetkým posmeškárom ešte vytrie zrak, lebo si bude vyberať dobré filmy, vyrastie z neho kvalitný herec a jedného dňa sa možno dočká aj nejakej tej nominácie. Na jeho Batmana sa fakt teším (teda, ak tam všetci nepokapú a naozaj sa im to podarí nejako dotočiť). (05.09.2020)

,,JEDNO SLOVO. JEDNO GESTO. TENET. OTEVŘE TI SPOUSTU DVEŘÍ....“ /// Jakákoliv Mission Impossible je proti tomuhle béčkovou záležitostí. Tady totiž nejde o laciný předvádění husarskej kousků, tady jde o příběh, kterej se zrodil v hlavě jadernýho fyzika. Ta akce ho jen doplňuje a zlehčuje, protože kdo by šel na něco, čemu nebude rozumět? Proto do toho nemůžou míchat paradoxy, proto se všemocně snažej napovídat, proto…proto je třetí řada série Dark, proti tomuhle, Einsteinovou diplomkou. Tenet je bez debat perfektní a parádní filmařina. Výborná akce. Prokombinovanej příběh. Je to jiný než jakejkoliv akční špionážní film. A přesto se na konci nedostavuje stav extáze. Žádný nadšení ani potřeba urovnat si myšlenky či zklidnit emoce. Asi vím, čím to je. A až Christophera potkám před psaním tohoto scénáře, řeknu mu to. Je u mě frajer, ale filmy, který dělá s bráchou, jsou lepší! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, jak funguje, když jdu a vlastně stojím…. 2.) Všichni kolem mě choděj pozpátku (a nesežrali račí polívku). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (04.09.2020)

Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. (01.09.2020)