Profesionálové

K charakteristikám, obsaženým v komentářích k tomuto klasickému dílu "lehkého žánru" v "těžkém provedení", není mnoho co dodat. Politická anagažovanost, ideové a mravní zázemí práce policistů, stojících na pomezí zpravodajců a běžné policejní agendy (zpravodajec je prvorepublikový překlad slova špión či agent), vůle jasně vymezit abstraktní kategorie dobra a zla do všednodenních konstant neopakovatelné situace toho kterého jedince, to všechno jsou základní klady Cowleyho týmu s jeho hvězdným duem Bodiem a Doylem, kteří nikoliv náhodou za sebou mají pestrou minulost bohatých a nevšedních životů. Pozoruhodné trio velmi vzdáleně - ne však nepřípadně -připomíná jinou proslulou československou skupinu tentokrát ryzích zpravodajců - oddělení Hlavního štábu Armády Československé republiky podplukovníka a posléze - v londýnském exilu - generála Františka Moravce. Činně se staví do pozitivního odporu vůči zločincům a patologickým deviantům všeho druhu, lhostejno, zda se jedná o gangstry, teroristy nebo agenty cizích zpravodajských služeb (několikrát byla výslovně zmíněna sovětská KGB). Státotvorné cítění a chápání vlastní práce patří k jejich dalším pozitivním stránkám. Abychom neklopýtali o neživotná schémata absurdních klaďasů, jsou disciplinovaní hrdinové současně uličníky, které netěší nic jiného než rozhorlený pokřik nevinných obětí jejich nezbedných taškařic. Hierarchicky založený vztah Cowleyho a jeho podřízených nepostrádá proto při zachovávání dekora i nesporné vzájemné úcty prvky odlehčeného, náznakového humoru a vzájemné anglicky distinguované ironie. Protože a přestože jsou PROFESIONÁLOVÉ seriálem "lehkého" žánru - odpovídá tomu náznaková psychologie postav, rychlý spád děje i přesná, zhruba hodinová stopáž jednotlivých epizod - soustřeďují v sobě mnoho invence a nápadů jak formových, tak dějových v míře, která je v tomto žánru mimořádná a neobvyklá. Jsou - a zřejmě zůstanou - seriálem nadčasové koukatelnosti. Jsou opravdu mimořádní. (01.07.2008)

Profesionálové se nevyvarovali hromady drobných chyb v ději, ale na rozdíl od většiny současných hvězd drží profíci zbraň správně, koukají se při držení zbraně ve směru ústí hlavně, kryjí se učebnicově a dokonce i vstupy do budov mají slušně upravené právě pro dva lidi. Tady musím pominout to, že vstupovat do velkého domu ve dvou lidech se rovná sebevraždě. Akce, ironie, dva tvrďáci - koho by to nebavilo. (09.12.2008)

Mám radši Dempseyho a Makepeacovou, tahle parta vyznává jiný styl práce, ačkoli charakterově by si mohli tykat. Vybourání klišé nastává s příchodem těžce charismatických hlavních hrdinů a jejich ještě více nabušenho šéfa. U zápletek je řešení logiky a pravděpodobnosti velkou chybou, což nevadí v konkurenci se současnou vyšetřovací bandou, tihle klasici by je mohli školit. (13.12.2005)

Keď sa tak nad tým zamyslíte, tak Profesionáli sú pomerne drsný seriál. Čiže sa odlišujú od čistej americkej krimi komercie, ktorá počiatkom kapitalizmu zaplavila naše obrazovky a sú aj výrazne odlišní trebárs od rovnako britských Demseyho a Makepeacovej. Trocha potom zamrzí nejaké to klišé, ako večne nasratý "Kauly", ktorý musí svojich zverencov neustále haniť za neortodoxné metódy vyšetrovania. (28.09.2012)

Na Profesionálov som pri zostavovaní prehľadu mojich desiatich najobľúbenejších seriálov zabudol, aj keď Bodieho s Doylom a Cowleym som považoval za nezabudnuteľných. Je to seriál, ktorý v normalizačnej televíznej nude čnel ako maják. Ale tiež seriál, ktorý sa každou reprízou zosúval stále nižšie. Preto ho už nielenže nenájdete medzi desiatkou mojich najobľúbenejších, ale aj udelené tri hviezdičky sú stále slabšie. Postupom času sa stal vyprázdnenou ikonou doby minulej. A 45 rokov po vzniku, pri x-tom reprízovaní som ukotvil hodnotenie na dvoch hviezdičkách. (22.09.2009)