Kriminálka Miami

Kriminálku Miami jsem mívala docela ráda, v úterý večer mě dokázala celkem zabavit, ale čeho je moc, toho je příliš - od jisté doby už nemůžu to dobrotisko v hlavní úloze ani vidět - Horatio Caine je výborný policista, empatický člověk, který soucítí s obětmi a se zločinci vždycky zatočí. Navíc jako šéf oddělení vždy stojí za svými podřízenými, kvůli kterým neváhá dát všanc svůj odznak. Zavolejte mu uprostřed noci, když nemůžete spát, on vám přijde zazpívat ukolébavku. Prostě postava jak z reálu. Takový Mitch Buchannon, ale bez plavek. A já říkám ne a ne a ne. (15.02.2008)

Taká Americká rozprávočka o tom ako sa nedá tomu uveriť, že za pár okamžikov vyriešia prípad z minima záchytných dôkazov a to som moc nemusel starého dobrého Colomba. Seriál čo nič nové neponúkne a len zbytočne vizuálne vykráda pestrofarebnosť poňatú Tony Scottom, nehovoriac o podradných počítačových trikoch, ktoré vyznejú skôr smiešne než nápadito, o postavách a ich šikovnosti či obratnosti škoda hovoriť, všetky CSI podľa jednej zaužívanej šablóny a hlavne že je producent Jerry Bruckheimer aspoň to televízie ľahšie nakupujú. Možno zaujímavé to príde akurát tým čo nezachytili seriály 80. a 90.rokov ináč to nič nové neprináša. (31.01.2008)

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí. (09.01.2009)

Jen proto, že někdo bojovně vystrkuje bradu, ještě není Clint Eastwood, černé brýle z Vás neudělají drsňáka a gesicht připomínající plyšáka mi roztomilej taky nepřipadá...to vše platí pro správňáka Davida Carusa. Zbytek jeho party na tom není o moc líp - manekýn, barbína na kramflíčkách, ve kterých by se v terénu přerazila, protivné pako z laborky a další maníci, kteří mi spolehlivě vymizeli z paměti pár minut po skončení vysílání. No prostě, Správná pětka hadr! Navíc, kriminálka nejsou detektivové, dřepí v laborce, nikoho nevyslýchají a rozhodně nenosí kvéry! Případy jsou sice celkem chytré, jejich rozuzlení ale bývá přitažené za vlasy. Kam se hrabou na Grisoma! (05.01.2010)

Vlastně je to jen Las Vegas s míň charismatickým vyšetřovatelem. Vondráčková by mimochodem už měla zalízt někam do popelnice, nevím, že se furt tak všude sere. Za chvilku budu mít aji strach otevřít konzervu. Jestli tu plánuje být jak její tetička čtyřicet let stále dvacítkou, tak mi to zkazí celej den. (24.06.2006)