Hlava-22

Mému hodnocení hodně napovídá fakt, že jsem dosud neměl tu čest, abych si přečetl knižní předlohu. Tudíž z mého pohledu neznalce se jedná o dvouhodinové absurdní tragikomično s nepřeberným zástupem svérázných postav, výborným hereckým obsazením, černočerným humorem a s několika šokujícími scénami, dohnanými do absolutního absurdna (scéna se Snowdenem, bombardování vlastní základny, vražda prostitutky). 85%. (29.11.2008)

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)

Na margo knihy len toľko - viem o jej existencii a známosti, a nedávno som zistil, že ju mám na poličke. Aj vďaka filmu si na ňu teda určite nájdem čas. Na margo filmu - brysknejšiu a pohotovejšiu protivojnovú satiru som jakživ nevidel. Cielene sa opakovane triafa do slabín (miestami aj diváka) armádneho útvaru a zruče narába s grotesknosťou na úrovni, ktorá si vôbec nezadá s Jordanovými Buffalo Soldiers, pritom je však vo svojej absurdnosti rovnako presná a vychádzajúca z nepríjemných skutočností. Mike Nichols dokázal vo svojich filmoch vždy skvele zvládať dramatickú aj komediálnu polohu, tu však mal prácu omnoho ťažšiu - za prvé je na filme vidieť, ako nesmierne komplikované bolo uchopiť vôbec tému s takým nadhľadom a pritom zachovaním všetkého, čo sa skrýva za tým, neutopiť sa len v humore a nestratiť hĺbku. A predsa dokázal stvoriť silný film, ktorý pod ostrým výsmechom skrýva mrazivé skutočnosti a i keď zveličuje, skutočnosť je jasná. Vojna ako štatistika - počet mužov, počet zbraní, počet povinných letov. Vojna ako formalita - brífingy, pohreby. Vojna ako biznis - zmluvy, kontrakty, dodávky. Obsadenie s takýmito menami, ako inak, vynikajúce (vždy, keď vidím niekde Anthonyho Perkinsa, považujem to za geniálny ťah - a obsadiť známeho homosexuála do role baptistického kňaza je ešte odvážnejšie, ako keď ho Hitchcock vytiahol do Psycha. Orson Welles a Martin Sheen nepotrebujú komentár, keď sú niekde títo dvaja, úroveň filmu okamžite stúpne o dve úrovne. Martin Balsam tiež tak. No a Arkin je blázon :-D Akurát som celý čas nevedel, ktorý je Voight.) a potešili také drobnosti, ako realistické opálenie (holt tri roky v Taliansku nie sú len tak) - Nichols si jednoducho na všetkom dal záležať. Ale to už zachádzam do nepodstatných detailov. Prosto skvelé, knihu si jednoznačne musím prečítať. 85% P.S.: U niektorých čítam, že považovali toto dielo za nezfilmovateľné. Nuž, Nichols si teda asi zaslúži dvojnásobnú pochvalu. (08.07.2014)

(Proti)válečný snímek o tom, že nejen "VÁLKA JE VŮL!", ale také o tom, že se vždy najde dostatek "volů", kteří ji dokáží využít ve svůj prospěch (vše samozřejmě s dostatečným zdůrazněním společenské přínosnosti)... a současně se na place vždy objeví pár "volů", kteří mají rozumu jako šafránu, ale kteří (bohužel) mají možnost rozhodovat o mnohém a o mnohých. Snímek zobrazující řadu absurdností spojených s válkou: kaplan, jehož hlavním posláním dle "zelených šéfíků" je především vymýšlet dostatečně "pěkné a živé modlitby, aby vojáci odlétali s dobrým pocitem", "schopnost" některých schovat pod válečným běsněním své osobní šílené činy... a když náhodou na něco chybí argumenty? Nevadí, vždy je přece po ruce "Hlava 22". Snímek plný "mrazivých" a absurdních vtípků a momentů, které však nenechají "citlivého" diváka klidným a samy o sobě vedou k otázce pátrající po smyslu: "Proč to všechno?" (03.11.2003)

Velmi dobré zpracování nesmrtelné knižní předlohy, jedné z nejvtipnějších knih o válce vůbec. Proti svému předobrazu mi film přišel přece jenom trochu málo "šílený", některé důležité postavy tu chybí (Náčelník Bílý polozub, Whitecomb), ale jsou věci, které se prostě adekvátně zfilmovat nedají. Alan Arkin jako Yossarian je výborný a plukovníka Catchcarta jsem si při četbě knihy kdysi představoval právě tak nějak jako Martina Balsama. (18.07.2007)