Absolvent

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2014)

(!!!Pozor tento výplod mé mysli trapně prozrazuje celý děj filmu!!!) Absolvent je tak skvělý snímek, že k němu nejsem schopen napsat komentář, který by alespoň částečně vystihl jeho atmosféru. Jelikož je to však můj nejčastěji reprízovaný film, tak se o to musím alespoň pokusit. Začnu stejně jako film písničkou The Sound Of Silence z pera pánů Simona a Garfunkela. Motivy této skladby poletují příběhem od začátku do konce, což je symbolické, neboť vše podstatné probíhá převážně "za zvuku ticha" (postavy nemluví, hudba hraje). Jakmile však nesmělý Ben Braddock ústy Ondřeje Vetchého začne mluvit, tak nezbývá než se začít smát Benovu nepochopení světa, jeho nepraktičnosti a hlavně jeho následnému sbližování s paní Robinsonovou. Scény se sváděním, objednáváním pokoje a zejména situace před první Benovou ejakulací patří k vrcholům toho, co jsem ve filmu v životě viděl. Taky některé zásahy střihače jsou v těchto pasážích geniální (Benovo vyšvihnutí se z vody v bazénu rodičů do lůna paní Robinsonové v hotelovém pokoji). Pak se však náhle (díky sexuálním zkušenostem) dospělý Ben rozhodne vyměnit paní Robinsonovou za věkově přiměřenější model (její dceru Elaine) a zároveň se poprvé v životě vzepře svým rodičům. V této chvíli začíná pozvolna ubývat humoru a hrdina získává sympatie za to, že se snaží jít za svým štěstím bez ohledu na následky svého jednání. Přestože je v tom sám proti celému světu, tak se vydá překazit svatbu své milované Elaine (dokonalý motiv skladby Mrs. Robinson zpomalované podle otáček motoru auta). V neuvěřitelném závěru prchá Ben s Elaine (čerstvě provdanou za někoho jiného) autobusem na cestě do neznáma. Nemusí přitom mluvit, protože oba ví, co v tu chvíli cítí a Simon s Garfunkelem do toho už zase hrají. To nemá chybu! (10.04.2009)

Konec šedesátých let, konec různých ideálů a mýtů. Konec jedné a začátek nové (nejen) filmové éry. I tak by se dal nazvat vpád Absolventa do lidských myslí. Dustin Hoffman, jako mladý, nesmělý muž, který si užívá sexu se starší zkušenou ženou a pak se bezhlavě zamiluje do její dcery, už dnes nebudí takový zájem a nadšení, ale na konci šesté dekády minulého století, to byl snímek novátorský a porušující do té doby platná filmová pravidla a zajeté koleje. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, zajímavá režie pana Nicholse a pestrý hudební doprovod, vás určitě zaujme i v dnešní době a hlavně skladba Mrs. Robinson, se zapsala do srdcí několika generací. Film, který je dodnes svěží a originální a Dustina Hoffmana, až do roku 1988, uzamkl do absolventské škatulky. (20.02.2010)

To, že se Absolvent dá dnes již považovat za kultovní film, je zásluhou jednak prvotřídní Nicholsovy režie, ale především postavou Dustina Hoffmana. Ta totiž skvěle odráží nelehké strasti dospívání, znuděnost a lhostejnost nadaného mladíka, který má o své budoucnosti docela jiné představy než bohatí rodiče. Mimoto Hoffman předvádí opět jeden ze svých vynikajících výkonů a už ve 30 letech budí dojem protřelého herce, o kterého se může celý scénář plnou vahou opřít, a on ani o chloupek nepovolí. Dokonalá je chemie mezi ním a Anne Bancroft, dokonalá je hudba od Sájmona a Garfunkela, dokonalé je i finále jako zářný symbol volnosti a nezávislosti. Nenápadný film, který ale po všech stránkách patří mezi špičku. (21.03.2012)

Co k tomuhle filmu napsat? Určitě to, že se jedná o jednu z nejlepších romanticky-dramatických komedií co jsem kdy viděl! Dustin Hoffman v roli studenta (i když mu je ve skutečnosti už 30 let, ale známe americkou problematiku na tohle téma:)), který se má stát ozdobou rodinných večírků a chloubou rodiny. Na druhé straně Anne Bancroft, přítelkyně rodiny Robinsonových, která svede Bena. Benovi se zalíbí její dcera, kterou si zahrála božská Katharine Ross. Do té doby hodná milenka se změní a začne se mstít......když k tomu přičteme vynikající hudbu Simona a Garfunkela, tak se jedná o výborný filmový zážitek. Film ze sedmi nominací na Oscara vyhrál jen v kategorii režie.... Pro mě kultovní dílo a jasných pět hvězdiček. (25.09.2007)