Dálniční hlídka

Toto mi fakt hodně sedlo. Ačkoli mám film Bonnie a Clyde strašně rád, souhlasím s názorem, že je morálně problematické, jak s oběma titulními postavami nezakrytě sympatizuje a jak jsou zde celkově vylíčeni. Když jsem se proto dozvěděl, že vznikl film natočený z obrácené perspektivy - z pohledu mužů, kteří po Bonnie a Clydovi šli - doslova mě to nadchlo, a musel jsem ho ihned vidět. V tomto ohledu mi přišlo zajímavé, že film zdaleka není jen o honu dvou osamělých rangerů na slavnou gangsterskou dvojici, ale i o tom, jak moc tehdejší Amerika Bonnie i Clyda milovala, a jak to oběma rangerům komplikuje jejich práci (za zmínku stojí výborná scéna u čerpací stanice, kde se odehraje následující dialogová scéna: -"V okruhu 250 km tu není žádná jiná pumpa. Takže jste neviděl modrej sedan s černejma kolama?" -"Ne." -"Dva muže a ženu, jedoucí na sever?" -"Jestli hledáte Bonnie a Clydea, tak ty sem neviděl. A kdyby jo, tak jim popřeju hodně štěstí. Peníze berou jenom bankám, který je ždímou z chudáků, jako jsem já."... -"Je tu jeden policista, co umřel v louži vlastní krve, tam v Dallasu. Snažil se vyndat z kapsy náboje, když mu ustřelili hlavu, o Velikonoční neděli ráno. Od příštího tejdne bude stát jeho rodina ve frontě na jídlo. Taky jim popřeješ štěstí?" - film se podobného patosu nebojí a je ho tam víc a je to jen dobře). Samotná závěrečná scéna, kdy ulicí táhnou auto s rozstřílenou mileneckou dvojicí a lidi se po nich zběsile sápou, aby si urvali nějaký suvenýr, je vyloženě absurdní, a jako by předznamenávala budoucí vývoj, kdy budou nejrůznější kriminálníci v lidovém povědomí zapsáni až nepochopitelně kladně (Ted Bundy, Jiří Kájínek...). I tento motiv film opakovaně tematizuje, např. ve skvělé scéně, v níž si Maney Gault utahuje ze slavných Bonniiných básniček, které uveřejňoval tehdejší tisk ("Páni, kdysi musel mít člověk talent, aby mohl psát. Dneska stačí umět střílet lidi."). Je v tom hodně smutku, kterým jsou obě postavy rangerů prostoupeni - smutku z toho, jak je jejich mládí nenávratně pryč, a spolu s ním i něco ze staré dobré Ameriky, v níž by nebylo možné, aby lid miloval dva vraždící bezcitné grázly (Frank Hamer: "Tyhle děcka, se kterejma jsi vyrůstal, už nejsou lidi.") - a současně kvůli velké hospodářské krizi živořil na ulici hlady, nutno dodat jedním dechem. Pokud jde o obsazení, to zde nemá chybu - Kevin Costner i Woody Harrelson jsou oba naprosto výborní a strašně mě bavilo na ně koukat, pouze Kathy Bates mě tam srala, a kdo hraje Bonnie a Clyda vlastně není vůbec důležité, protože oba jsou ve filmu ukázáni - ve shodě s tím, z jaké pozice je film vyprávěn - zcela minimálně, a ukážou se tam pořádně až v samotném závěru, těsně před tím, než jsou oba rozstříleni skrz naskrz - v tomto ohledu mi přijde zajímavé, že ačkoli film končí předem známým a očekávaným způsobem, nezbavuje ho to vůbec napínavosti, a těch 132 minut mi uteklo jako nic. Výtečný film, na kterém si nejvíc cením jeho vyprávěcí perspektivy a postojů, ke kterým se hlásí - občas neuškodí se postavit na správnou stranu a připomenout, kdo na ní stojí a kdo ne - skoro jako by ten film napravoval jakousi historickou křivdu, které se kdysi Arthur Penn a spol. dopustili, a právě v tomto otevřeném vymezení se vůči oné hollywoodské klasice vidím největší přednost Highwaymen, a jsem rád, že někoho napadlo takový film přivést na svět. (27.05.2019) (méně) (více)