Silkwoodová

13. listopadu 1974 se chce Karen Silkwoodová, zaměstnankyně jaderné továrny, sejít s reportérem New York Times. Nikdy tam neměla chtít jít... Dramatický snímek se skvělými výkony byl nominován na pět Oscarů: za harecký výkon Meryl Streep a Cher, režii, scénář a střih. Režie : Mike Nichols. Scénář : Nora Ephron a Alice Arlen. Hrají : Meryl Streep jako Karen Silkwood a Cher jako Dolly Pelliker. Film podle skutečných událostí. (09.05.2011)

Ze všech sil, na plné čáře. Žena – zaměstnankyně, která se dmula výsadou nesložit zbraně, nenosit bázeň. Žádné polehčující okolnosti firmě, "matce - živitelce," která vystavuje parte zdraví. Pracovními podmínkami ohrožuje životy. Firmě, která trpí ztrátou paměti…. a ztrátou blízké osoby její vinou teď jedna z "rodin." (22.08.2017)

Nemôžem si pomôcť, ale strašne mi vadilo to fajčenie prítomné skoro v každom zábere ( vážne nepreháňam ) Myslela som, že bude film tak trochu na ekologickejšej vlne. Inak myslím, že pre peniaze, alebo kvôli zametaniu škandálov sa ešte aj dnes dejú vo svete takéto a horšie veci. Koniec je tak trochu naznačený i keď zostáva otvorený, je však jasné, že Karen Silkwoodová bola viac ako pravdepodobne zavraždená. Myslím, že vo svojej dobe mohla táto dráma vyvolať škandál, dnes sme zvyknutí na drastickejšie praktiky korporácií, avšak myšlienka a posolstvo je jasné. (26.02.2014)

Srdceryvný příběh, který je řemeslně zvládnutým sociálním dramatem a zároveň skvělým provokativním thrillerem evokujícím veřejnost klást si otázku o jaderné bezpečnosti. Nichols si sice dává v prvních minutách dost na čas a každodenní život Silkwoodové sonduje velmi zvolna, ale přesto není nouze o dramatické situace. Oscarové nominace jsou oprávněné a fakt, že film neproměnil ani jednu mě donutil pravidelně navštěvovat psychiatra. Mimořádně hodnotný přínos do kategorie Nového Hollywoodu a vyzývavých filmů, které se nebojí postavit proti rozporuplnosti korporace. 80% (26.10.2013)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)