Kdo se bojí Virginie Woolfové?

"To mám celý večer ječet jako ty? - Já neječííím!" Sledovat čtyři lidské trosky, kterak pod vlivem alkoholu střídají kydání špíny s podpásovými údery, pro mne bylo velkým utrpením. Film je sice natřískaný vybuchujícími emocemi, herci statečně trpí za hranicí lidských možností, ale celá ta snaha na mne působila nezábavnou teatrálností. Jsem zkrátka příliš malým duševním masochistou na to, abych tuto zfilmovanou divadelní hádku dokázal řádně ocenit. (22.02.2016)

Celý film mi připadá jako děsně uřvaná divadelní fraška. Ježiš, jak tam ti lidi řvou. To snad ani není možný, jak někdo vydrží hodinu v kuse mlít páté přes deváté. Přiznám se, že v této fázi filmu jsem uvažoval i o tom, že to nedokoukám, protože mě fakt rozbolela hlava, nicméně i rozbolavělá hlava byla zvědavá, jestli hlasivky hlavních hrdinů udrží nastolené tempo. Naštěstí je druhá půlka filmu mnohem klidnější. Ústřední a zároveň výstřední manželské dvojici se dostane pochopení a jejich divadlo se stane geniální. Racionalita tohoto filmu se skrývá až na konci, i když je zakopaný pes celkem dlouhou dobu jasný, je to nejsvětlejší milník celého filmu. Pokud tedy pomineme dvouhodinový herecký koncert čtyř protagonistů, kteří na place nechali naprosto všechno a možná i víc. (09.05.2009)

Parádní představení pro dva páry skvělých herců, ve kterém manželský konflikt přeroste ve válku, pro podpásové rány se nechodí daleko a z hostů se stanou rukojmí, aby se nakonec ukázalo, že je to všechno daleko složitější, než se zdálo. Ženská polovina obsazení byla odměněna Oscarem, ale pánové určitě nebyli horší. Mike Nichols to celé podal takovým způsobem, že nehrozí žádná nuda či jiná divadelní statičnost, přestože většinou sledujeme čtyři lidi v jednom pokoji. Když se přidá vynikající scénář, střih, kamera, hudba a zvuk, tak je to paráda. Český dabing je perfektní, jen mi připadá podivné, že Jirásková říká Adamírovi „Jiří“ (i když to zrovna docela vychází), zatímco Cupák oslovuje Procházkovou „Honey“. (14.04.2005)

Asi tady budu za neznaboha a filmového barbara, ale já prostě pět hvězdiček dát nemůžu. Ano, nachází se zde plno ohromně silných a totálně zničujících okamžiků, okořeněných geniálními hereckými výkony (jedný z nejlepších co jsem vůbec kdy viděl), ale jako celek to na mě zafungovalo mnohem méně než bych čekal, což se potvrzuje už chvilku po dokoukání, kdy začínám zjišťovat, že to se mnou nějak nic neudělalo. (15.02.2007)

Že sa nedá nenávidieť a zároveň i milovať? George a Marta vás hneď vyvedú z omylu. Na začiatku to bola veľká láska, potom ... Čo to bolo, bol to zvyk, potreba, alebo len hľadali jeden v druhom útechu? Len nejaká hra, ilúzia? Ich dialógy plné cynizmu, satiry, zosmiešňovania a vzájomného krutého podpichovania no zároveň i chvíľkovej nehy, mi nedali ani chvíľu vydýchnuť, hltal som každé ich slovo. Zároveň tu máme aj zaujímavú štvorhru, akési zrkadlo a pohľad do minulosti, kedy sa v podobnej situácii ako George s Martou ocitá aj druhý pár mladých manželov (vplyvná/bohatá žena a muž na nej vďaka tomu do veľkej miery závislý), kde aj keď to tak možno nevyzerá, riešia alebo v budúcnosti budú riešiť podobné problémy, len sú ešte v tomto snažení na začiatku. A tak mnohé veci, narozdiel od Georga, ešte nemôžu chápať. Mám na mysli aj deti, ktorých neprítomnosť je problémom mnohých manželstiev a domnelé vyriešenie týchto problémov môže byť naozaj len ilúziou. Neskutočný filmový zážitok. (21.12.2015)