Sledování

Vynikající. Nolan ví jak pracovat s vyprávěním, vy kdy říct a ví kdy neříct, jestli mi rozumíte. Celou dobu ho sledujete, dýcháte mu na záda, ale on dobře ví, že tam jste a tak několikrát změní směr, jen aby vás zmátl a pak vám najednou zmizí, abyste vzápětí zjsitili, že stojí za vámi a sráží vás pod vlak. A to jediné na co myslíte, když padáte pod kola svištícího rychlíku je... překvapení. (14.05.2010)

I was lookin' back to see if you were lookin' back at me to see me lookin' back at you. Stejně jako Aronofsky, jehož geniální Pi řadím výše (srovnání obou filmů je nasnadě), i Nolan začínal jako natěrač ve dvou odstínech - černobílý záznam mu notně zrní, ale zkorigovat ho netřeba… a bodejť by jo, takovej screenplay, co si Nolan napsal, se 95% noirům z let 30tých až 50tých směje svou chytrostí pod knírek. Je v tom vznešená krása, ušlechtilá tragika - naprostá a osamělá nezávislost. Akorát herec Jeremy Theobald má hrozný britský přízvuk, a ono je otázka, jestli to je to vůbec herec, protože Nolan film spíchnul přes víkendy za pouhých $6,000. (26.01.2008)

Ani pořádně nevím, proč jsem si Nolanův celovečerní (no dobře, tak cca hodinový) debut nechal tak dlouho unikat. Snad proto, že jsem se obával zklamání při té reputaci, kterou si u mě režisér díky sledování jeho předchozích (vlastně následujících) 9 filmů vybudoval. Ale obavy byly zbytečné. I podesáté cítím spokojenost. Na debut je to vážně podařené. Až překvapivě. A poměrně suverénně vedené. Sledování je dostatečně tajemné, napínavé, zneklidňující. Díky tomu vyšel i risk v podobě sázky na nepříliš sympatického hlavního hrdinu (navíc hraného neznámým hercem). Ale divák v něm cítí něco vzdáleně povědomého/příbuzného. I proto mu fandí, aby nebyl chycen, i přes jeho úchylku (či možná spíš závislost). Ta se začne stávat stále silnější. Adrenalinem, drogou bez které nemůže (a ani nechce) být. Billova ctižádost se však potkává s naivitou…Konec je solidní, Nolan to vymyslel chytře, ale zase ne tak, aby se divák cítil jako blbec. I vystavení příběhu se scénami na přeskáčku bylo fajn. Celkově hodnotím silnými 4*. (10.03.2019)

"You take it away, and show them what they had." Může mít zlodějina něco jako vyšší smysl? Nolanův scenáristicky propracovaný neo-noir, který se odehrává ve třech časových vrstvách (s orientací vám pomůže účes „mladého muže“ či stav jeho obličeje). Povědomí narušené časové posloupnosti nutí diváka zvažovat, co která scéna v danou chvíli znamená či na základě nových znalostí přehodnotit význam těch předcházejících a vlastně ho tím staví do pozice přímého svědka autorových Počátků „úchylných“ sklonů k nelinearitě vyprávění. Na to, že to bylo točeno doslova po sobotách, na první dobrou a rozpočet by stěží vystačil na pondělní snídani štábu posledního Batmana, klobouk dolů. Když jsme u toho Temného rytíře, symbol na dveřích hlavního hrdiny bylo stejné znamení, jaké kdysi zažíval na své farmě uprostřed kukuřičných polí pastor Mel Gibson.. (24.02.2014)

Fascinující (skoro)celovečerní debut Christophera Nolana, který dokazuje, že i v prostředí a s prostředky amatérského filmu se dá natočit funkční a homogenní naprosto plnohodnotný snímek, rozhoduje jen a jen talent a to ,,něco" od Boha... Nolan jako naprostý self-made-man hned ve svém prvním filmu vymyslel tak brilantní zápletku a transformoval ji do tak bezchybného scénáře (což později ještě mnohokráte zopakoval), že ta sama o sobě drží jako základní pilíř celou konstrukci filmu. Navíc nabízí hned několik možných interpretací - minimálně doslovnou a obraznou, tedy buď divák vnímá příběh skutečně tak, jak je mu předkládán, nebo může přijmout za své, že celý příběh (a existence některých postav) je jen fiktivní a vznikl v naračním světě hlavní postavy - vypravěče (stejně jako třeba ve Fincherově Klubu rváčů). Nolan navíc (v kontextu svého pozdějšího tvůrčího stylu tak typicky) experimentuje s formou, neboť už tady používá nelineární vyprávění, v němž divák tu samou postavu sleduje hned v několika fázích děje, což postupně odkrývá finesy stavby příběhu. Zajímavá je také zřejmá Nolanova intuice, která má až prognostický rozměr - na dveřích bytu hlavního hrdiny je nalepen znak Batmana, Christopher Nolan zřejmě od začátku podvědomě tušil, kam směřuje jeho umělecký vývoj... (20.08.2012)