Memento

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)

Memento jsem poprvé viděl až 8 let po jeho vzniku, takže jsem samozřejmě už dopředu věděl, že příběh se neodehrává tak úplně chronologicky. Když tohle vynechám, tak jinak je podle mě Memento po všech stránkách celkem průměrnej film. Připadá mi, že to vysoký hodnocení si film vysloužil opravdu jenom kvůli tomu, že děj je vyprávěnej obráceně a 26. místo na IMDB je pro mě záhada. (23.08.2008)

Jak jsem čekal. Konec tomu sice dává punc geniality, ale musel jsem se dost nutit, abych to dokoukal do konce. Nejspíš je to tím, že mi byl hlavní hrdina celou dobu dost ukradenej a backward styl se mi brzo okoukal, protože jinak mi to (samozřejmě až na promakanost scénáře) nepřišlo nikterak zajímavý. (13.08.2008)

Tak tento kousek nesmi chybet v zadne filmove sbirce. Christopher Nolan napsal a reziroval pribeh, ktery je skutecnym zaberem na nervove synapse. Clovek se tomu snazi prijit na kloub a pokazde, kdyz si mysli, ze na to prisel, vyvstane nova otazka. Z toho plyne, ze by Memento melo byt s kazdym zhlednutim lepsi, a taky to tak je... (25.05.2002)

Zcela nepochybně ojedinělý a zajímavý tvůrčí počin, jenž se ovšem v mém případě asi poněkud minul účinkem. Rozhodně nechci tohle dílko nějak zatracovat, ale prostě mi ten děj přišel naprosto fádní a nijak překvapivý, přičemž JEDINÉ, čím snad mohl film zaujmout, bylo opačné pořadí scén, takže se začalo vpodstatě od konce. Ale tohle (byť trošku jinak zpracované a hlavně puštěné kompletně pozpátku) jsme viděli už v českém Happy-endu, kde to aspoň tvůrci dovedli do absurdna. Tady se člověku znesnadňuje úloha tím, že scéna běží normálně, ale další scéna nenavazuje na děj, nýbrž mu předchází. Divák tak musí být stále "ve střehu" a pamatovat si, čím vlastně předešlá scéna začala, aby pochopil souvislosti. To by mi ale ani tak nevadilo, jako již zmíněný fakt, že je to (podle mne) opravdu to jediné, co lze na filmu vyzdvihnout. (29.05.2003)