Liga výjimečných

Spatlanina všech výjimečnejch literárních postav do jednoho ne moc přesvědčivýho celku, kterej je ale i tak stokrát lepší a zábavnější, než trapný Avengers! Zajímavý je, že se tady velká většina ohání pojmem "hollywoodská komerce" a hází film do odpadu, aniž by se zamysleli nad tím, co vzniká v současnosti. Když se na Ligu podíváte dneska, působí zatraceně oldschoolově. (05.04.2013)

Ukázka toho, jak se koní film. Námět poskytuje tolik poezie, humoru i možných hrátek, že by z toho šikovný režisér a scénárista zaplesal, ovšem Norrington a Robinson si tak nějak všimli jen pomíjivého pozlátka. Po plátně tak pobíhá spousta "známých firem" z kánonu světové literatury a filmu, ale krom jmen na nich nenajdeme nic extraordinérního, jsou to jen obtažená schémata zcela bez kouzla a šťávy. Teroristický vous kapitána Nema, světácká bradka Doriana Graye, vrabčí hnízdo Toma Sawyera... a dál? Dál nic, pustina, špatné herecké výkony. Když to neklape v Lize, nemůže to klapat ani v okolních složkách a Norrington balí krám bez boje. Film je doslova nasáklý mizernými digitálními efetky, které redukují pestrý a kouzelný svět fin de siècle na snůšku předrenderované umělotiny. Příběh je naprosto nijaký, padouch vyčichlý a výkon sira Conneryho, promiňte mi to, dočista nekrofilní. Američané przní známé literární postavy s velkou bravurou, nicméně britský šmatlal Norrington tomu nasazuje korunu. Konina. Slátanina. (02.05.2006)

Mé skálopevné přesvědčení, že Sean Connery dokáže vytáhnout z bahna i sebehloupější film, utrpělo povážlivé trhliny. A navíc mne celé dvě hodiny pronásledovala myšlenka, jak by asi tahle slátanina vypadala v české mutaci. Švejk by mohl sezvat Káju Maříka, Dlouhé Bidlo, Pejska a Kočičku, Viktorku od splavu a Kocoura Mikeše a svorně by vyrazili třeba zachraňovat Blanické rytíře, ohrožené zákeřnou korozí. Na cestě středočeskou pahorkatinou by se vyjímali asi tak stejně, jako kapitán Nemo v ponorce uprostřed Benátek. (11.04.2010)

Ale jo, zábavička to je. Ne nějak moc hlubokomyslná (vlastně vůbec), hodně uměle daná dohromady (zápletka a děj), ale zábavná. Connery i ten záporák jsou charizmatičtí a celý se to docela dá. A navíc, ty akční scény jsou Connerymu docela lehce uvěřitelný, narozdíl od scén třeba Belmonda nebo Delona v tomto věku. (12.02.2006)

Když jsem byl malý, chodíval jsem s dědou k řece. A jak už to tak dědové dělávají, i ten můj mě učil házet žabky. Docela mi to šlo a bavilo mě to, kdo by taky neměl rád ty hezky ohlazené oblázky a nesledoval jak letí nízko nad hladinou, zběsile rotují, dopadají na vodu a zase se od ní odrážejí...až se nakonec neodrazí a nezůstane po nich ani stopa. A přesně tak se to má s Ligou Výjimečných. Na pohled uhlazené, vymazlené a hodně slibné dílko, obzvlášť když znáte Alana Moorea a vidíte drsně se tvářícího Seana Conneryho a uhlazeného zhýralce Stuarta Townsenda. Potom začne ten pestrobarevný kolotoč, kterým je například bitva v knihovně...a pak se ten pomalu snižující se let nad hladinou, symbolizující úroveň filmu, dostane do svého nejnižšího bodu (to je třeba logický kopanec nebo tak něco...každopádně je toho ve filmu víc než je omluvitelné, OBZVLÁŠŤ POKUD ZNÁTE ALANA MOOREA), ze kterého se ještě párkrát povznese (třeba když začne řádit paní Harkerová;)), ale stále víc a víc je vidět úbytek energie....a pak přijde konec. Konec, který ve vás nenechá nic, stejně jako když se nad žabkou zavře voda. Trestuhodné zmrhání, opravdu trestuhodné. (03.12.2006)