The Twilight Zone - Season 1 (1959) (série)
Tvůrci:
Rod SerlingRežie:
Stuart RosenbergScénář:
Rod SerlingKamera:
George T. ClemensRecenze (6)
Částečně kašlu na to, že se to celé dá dost lehce odhadnout včetně (a především) zvratu na konci. Ono to jinak totiž má slušnou atmosféru a na 20 minut to myslím svoji zápletku rozehraje naprosto dostatečně. Celkově tedy spokojenost a to docela velká. 4* ()
Další z epizod, která nedělá nic jiného, než že odkrývá zlou a zákeřnou podstatu lidství a nakonec samozřejmě všechny rozdrtí a potrestá. Napadlo mě snad jen, jaká je škoda, že v Twilight Zone nikdy nevyhraje padouch. Samozřejmě, že by to popřelo bajkovský princip série, kdyby člověk na konci nebyl potrestán za své hříchy - ale někdy mně ta představa přijde prostě lákavá. ()
Pri sledovaní tohoto staručkého sci-fi a fantasy seriálu určite nejedného diváka prekvapí, koľko toho, čo považoval neskôr inde za originálne, sa už nakrútilo v jeho prvej sérii. Tu máme voľnejší predobraz práce so šokujúcou pointou, ktorá je oveľa slávnejšia vďaka jednej skvelej sci-fi klasike z roku 1968. Samozrejme je to úplne odlišný príbeh, ale kto videl, chápe. Pokračuje to vo vesmírnej línii predchádzajúceho The third from the sun, ten bol ale o chlp ešte lepší. ()
Jako na houpačce, a to se mi na The Twilight Zone taky líbí. Po slabších epizodách přichází lepší nebo naprosto vynikající. Vyslovený hnůj jsem zatím v Zóně taky nekydal a v pořadí už patnáctá epizoda zase patří k tomu dobrému. Někdo by mohl namítnout, že "Šíp vystřelený do vzduchu" nenabízí nic než jen ztroskotanecké klišé s černobílými charaktery a měl by částečně i pravdu. Na straně druhé je však nutno říct, že strach o holý život dokáže naši lidskost potlačit, ať se nám to líbí nebo ne. Nebo ji naopak odhalí v její pravé podobě? Inu, to ať si každý přebere sám. Za mě se tahle další moralitka, tentokrát v báječném (dobově roztomile naivním) sci-fi rámci, s krutou pointou, povedla. Čtyři doušky vody... ()
Jak už načrtli dva spolukomentující dávno přede mnou, závěrečná pointa této povídky hodně připomene jednu celovečerní filmovou sci-fi klasiku. Prozradit název by znamenalo výrazně spoilerovat o této povídce, nicméně není bez zajímavostí, že na scénáři k onomu filmu se taky podílel mj. Rod Serling. A zatímco ona celovečerní barevná klasika s nákladním rozpočtem mě při loňském zahlédnutí výrazně zklamala, slavná pointa v ní se mnou nezamávala a připadalo mi až nefunkční si jí nechávat coby šokující odhalení nakonec, když během dvou hodin divák dostane tolik (možná nechtěných) indicí, aby mu vše mohlo (alespoň z dnešního pohledu) dojít mnohem dřív, tady v povídkovém provedení na mě konečně měla ten správný účinek! Zpracování po technické stránce zde oproti jiným dílům „Zóny“ možná není zcela špičkové, ale Rosenbergovi se s nízkým rozpočtem v podivných prostorách, působících tajemně neurčitým dojmem, daří úspěšně udržovat napětí spolu s pohltivou mrazivou atmosféru po celou dobu. ()
Pointa prebíja všetko to malé nedokonalé, dnes už dupľom nepresvedčivé či mierne deravé. Okrem jednej ehm-ehm klasiky z roku 1968 (ktorej predloha tiež vznikla neskôr, než táto poviedka), som si spomenul aj na (doteraz stále zúfalo nedocenený) horor z roku 2007... v ktorom si ale hlavný hrdina ten svoj koniec, na rozdiel od tohto tu, nezaslúžil. ()
Reklama