Dracula

Seriál „Dracula“ je hodně rozpolcený. Má svoje světlé momenty, kdy první díl je rozhodně tím nejsvětlejší. Skvělé konfrontace mezi sestrou Agathou a Draculou jsou ozdobou filmu. Ale snaha být příliš originální, být příliš jiný, být příliš moderní nakonec vedou k tomu, že se legenda v tomhle zpracování zabíjí a je z toho jen taková podivná skládanka, která vlastně neví, co chce. (05.03.2020)

U první epizody mě fascinovalo, jak netradičně se tvůrci rozhodli zpracovat legendu o Drákulovi, a také jak kvalitně se jim tento třídílný horor povedlo natočit. Hlavní postava neuvěřitelně sympatická, Claes Bang si roli neuvěřitelně užívá a na jeho výkonech to jde hodně poznat. Nevadilo mi ani relativně skromné pojetí, co se natáčecích exteriérů týče. Jak klášter, tak především samotný hrad poskytoval skvělé záběry a příjemně temnou atmosféru. Prvnímu dílu tak moc vytknout nejde, jeho zpracování mi sedlo a ani chvíli jsem se nenudil. U druhé epizody jsem měl velký problém s nelogickým chováním jednotlivých postav, díky menšímu natáčecímu prostoru byla atmosféra pořád temná a děsivá, i když už pomalu ztrácela na síle. Herecké výkony spíše průměrné, jediný Drákula byl pořád cool. Šok nastal až s poslední epizodou, která celou sérii dokonale pohřbila. Místo důstojného zakončení, vysvětlení a nějakého kvalitního závěru jsem se dočkal jen zbytečného hraní na city, nesmyslných scén, zbytečné omáčky okolo a vše se tak zvláštně zamotalo, až jsem některé scény vyloženě nechápal. Na logiku se už vůbec nehraje, postavy se chovají mimořádně stupidně, děj absolutně nedává smysl. kdyby se natočil jen první díl, tak nemám jediné slovo proti, snad jen hudba mohla být mnohem lepší. U zbylých dvou epizod však nemám moc co hodnotit, vyložený odpad. 2/10. (25.12.2020)

Dlouho mnohem skromnější, než bych čekal, kdy se první díl odehrává na dvou lokacích a druhý většinu času dokonce na jediné. Až ve finále se naplno rozpálí přesně ten zápal, který bych od tvůrčí dvojice čekal. Moffata s Gatissem mám rád ve všech autorských polohách a Dracula mi nejvíce připomíná jejich slavného Sherlocka. Klasické dílo se i tentokrát často cituje, často parafrázuje, často staví na hlavu a často se střílí dost odvážně od boku, občas přesně do těch míst, které diváci budou milovat a občas úplně vedle. Já je za tuhle odvahu vždycky obdivoval a právě u Sherlocka jim všechny roviny vyšly s plnou parádou. Jenže tam se jejich postupně obměňovaný a čím dál rozevlátější styl tvaroval na ploše třinácti epizod natočených během dlouhých sedmi let. Napichovač se pokouší o ten samý přerod během tří dílů odvysílaných ve třech dnech. Tím pádem nemůže oslnit dlouhodobým vývojem a dokážu pochopit, proč je konec někomu tak silně proti srsti. Mně se naopak Temný kompas trefil do nálady úplně přesně, snad svým bezuzdným blázněním, snad pocitem, že se tu zase jednou plní scenáristické sny, a snad protože ústřední měření sil titulního antihrdiny s věčným nepřítelem skončilo jinak, než čtenáři chtěli. Občas taková atmosféra hraničí až s bezhlavým fan servisem, ale nezlobím se. Proč taky, zasáhl plnou silou právě mě. Za jiných okolností bývám v dodržování předlohy, klasiky, tradic a kánonu často konzervativní, tenhle hrabě mi ale přirůstal k srdci tím víc, čím dál se od klasického (a nutno říct, že už stokrát viděného) pohledu odkláněl. (27.01.2020)

Když už výjimečně jednou za uherák zkouknu nějaký seriál, hodnotím ho vcelku a ne po jednotlivých dílech. Ale tady je separátní hodnocení na místě, protože: 1.díl ***** (záživné a svěží, i když hodně volné zpracování transylvánské části Stokerova příběhu, sestra Van Helsing (sic) je sexy, oravské exteriéry potěšily, velká spokojenost) 2.díl *** až **** (atmosféra na vymírající lodi je stále příjemně temná a závěr vzbudí překvapenou zvědavost, ovšem trochu nakrkne křečovitá multirasovost a scénář je už "nenápadně" směrovaný na popkulturní diváctvo) 3.díl ** (přenesení do současnosti by vůbec nevadilo, naopak, děj je ovšem nabušený WTF momenty, podbízivost popkulturnímu obecenstvu je bezostyšná, všemi (i teploušem) milovaná a obdivovaná "krásná" Lucy je šeredná a totálně vypatlaná polonegerská polokurva, melodramatické rozuzlení s Draculou a prapraneteří nebo kým Van Helsingovou dost pitomé a pevně doufám, že závěrečný obraz odkazující na známou fotku Johna & Yoko nenaznačuje nějaké další pokračování. (16.02.2020)

Ťažko sa hodnotí miniséria, ktorá má hoci iba tri časti, každá z nich je odlišná skoro úplne vo všetkom - v tóne, v poetike, v príbehu, v zameraní sa na postavy, vo význame. Osobne mám rád prácu Gatissa a Moffata a som fanúšik ich verzie Sherlocka predovšetkým po scenáristickej stránke. Ono nie je jednoduché mať záľubu v klasických románoch a snažiť sa priviesť ich na obrazovku po tisícikrát, invencia musí nastať automaticky. V tomto prípade sa na Draculu zameriavame ako na ultimátne zlo, ktoré je schopné pochybovať sa v čase a priestore. Jeho silné aj slabé stránky sú zobrazené veľmi vhodne a aj keď sa zdá že niekedy s postavou trošku prešľapujeme na mieste, k záveru seriálu pochopíme prečo. Keď ste ultimátne zlo, ťažko prídete na to čo vlastne hľadáte. Veľkou devízou celého projektu je vzťah Draculu s Van Helsingovou. Výborne napísaná sestra Agáta, pri ktorej, žiaľ, nastane v tretej časti výrazná zmena, ktorá mi narušila napojenie na postavu. Ostatné postavy dostávajú priestoru len toľko koľko ho potrebujú a stávajú sa štatistami v oveľa väčšej hre medzi lovcom a korisťou. Je pravda, že niekedy máme pocit pretláčania nezmyselných provokácii. Séria niekedy nezvláda zmes humoru, napätia a provokácie, čo ale môže byť subjektívna záležitosť lebo pokiaľ niečo Dracula dokazuje, tak je to fakt, že filmárčinu nerobíte pre všetkých. Robíte ju pre tých, ktorým sa zapáči. Na druhej strane scenár ponúka mnoho prekvapení a čo je najdôležitejšie pútavé dialógy, ktoré vás dokážu vtiahnuť a užívať si moment. Osobne si nemyslím že by projekt výraznejšie obhájil svoju existenciu, bol som však súčasťou inteligentnej hry, ktorá ma bavila hoci som nad ňou mnohokrát musel privrieť oko. Možno je niekedy lepšie mať hranice. (14.01.2020)