Chalupáři

Máte štěstí, že se nesmím rozčilovat. Moc veliký štěstí máte! Co dodávat k tomuto skvostu české kinematografie? Paušálně netřeba dlouhých slov. Seriál, z jehož každé scény sálá neuvěřitelná pohoda. P.S. Ve druhé epizodě s názvem Kapr, je jedna neskutečně poetická scéna. Je to ta, ve které si pan Sovák sedne k rybníku, rozbalí rybářský prut a zasněně se rozhlíží po okolí. Do toho zní až dojemná hudba, která má obrovskou sílu a aniž by při této sekvenci padlo jediné slovo, vše je vyřčeno. Kdo má srdce a cit pro přírodu či venkov - ten prožije to, co já. Děkuji tvůrcům za tento nádherný filmový okamžik. Věřím, že i pan Menzel smekl brýle... (19.02.2018)

Kecy o stranických výborech jsou jasně trapné, Sovákova kreace cholerického dědka se neomrzí, i když jí chybí jakýkoli další rozměr, jak tomu je např. v Písařích. Normalizační seriál, který se odehrává na tak typickém místě pro socialistické Československo a dá se sledovat s docela viditelnou chutí, už třeba jen kvůli výborné hudbě Luboše Fišera :-) (25.03.2008)

Do hrací skříně tohohle orchestriónu se podařilo zavřít celý zástup vynikajících herců, dokazujících, že není malých rolí, a že i v neveselé době se mohl natočit veselý seriál, napumpovaný hláškami a působící pohodově i dnes, po tolika letech. A ano, je to také obraz doby, ve které vznikl. Ale i tenkrát, v onom „...na věčné časy a nikdy jinak!“ se lidi chtěli pobavit a zasmát se blbůstkám z každodenního života, aby ho pak sami lépe snášeli, což nám tenhle seriál dopřál měrou vrchovatou. (27.10.2013)

"To myslíš vážně, že já jim lezu na nervy? Já, kterej se o všechno stará?" Cholerický revizor na penzi Evžen Huml sám sebe nejspíš považuje za oblíbeného zastánce morálky, ale najít společnou řeč s tímto není jednoduché. Proto je třeba vyslat nerudného Pražáka na vstřícnou vesnici a využít porovnání dvou zcela odlišných světů k zábavným názorovým střetům. V tomto případě se to povedlo. (18.12.2008)

Zásluhou populárních herců a řady situací, ve kterých se mnozí snadno najdou (výlet do Prahy za kulturou a nákupy, vesnická zábava, promoce na Karlovce), lze u Chalupářů jistě na pár horkých nedělních večerů vypnout, ale jejich hlavní přínos dnes, v konkurenci bezpočtu zdařilejších komediálních seriálů, s lepší dramaturgií, vtipnějšími replikami a alespoň náznakem morálního ponaučení, vidím osobně především v tom, že ukazují preferované hodnoty a ideální (schválenou) verzi bytí v pozdně socialistickém Československu, tedy bytí vcelku poklidného (touha po klidu na život a práci je ostatně hlavním důvodem, proč je Evžen exkomunikován na venkov), ale také naprosto otupělého, povrchního a prázdného. Více v mém zhodnocení Chalupářů bez (n)ostalgie. (24.07.2018)