Čtrnáctý u stolu

Tak trochu česká film noir - a rozhodně příjemný kontrast proti všem miloučkým a slaďoučkým komediím, které z té doby znám. Hoger v hlavní roli je výborný, má nepopiratelný šarm a sex-appeal a Raoul Schránil je prostě rozkošný. Ze dvojice mladých dam se mi více líbila blodnýda, tmavovlasá dcera pana starosty byla evidentě herecky trochu nezkušená a ani vzhledem mi ke své roli neseděla. Škoda, že Oldřich Nový toho nezrežíroval víc. (23.02.2013)

Výborný film, další důkaz toho, jak šla naše kinematografie v období Protektorátu nahoru. Filmů se sice točilo méně, ale byly kvalitnější a zajímavější než ve třicátých letech (kdy se točilo hodně průměrných snímků s podobnými náměty). Není to vyloženě veselohra, spíše zajímavý film s kriminální zápletkou a dokonce i občasnými prvky noir. Karel Höger předvádí výborný výkon, a to ještě rozhodně nebyl žádným vyzrálým hercem. Dagmar Frýbortová, tak nádherná v "Mohykánovi" i "Hostinci", jde zde ještě spíše takovým malým káčátkem, které do půvabu teprve vykvete, ale nezklamala ani tady. (04.04.2020)

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného. (16.08.2019)

Jak Oldřich Nový, tak i Antonín Zelenka natočili jediný film a tím je právě Čtrnáctý u stolu. Je to zajímavý snímek, který se pohybuje na pomezí komedie a detektivky a který mě bavil i díky Karlu Högerovi. Musím říct, že z jeho začátků je to zatím pro mě jeho nejpovedenější role, ve které se jistě i řádně vyřádil. Škoda jen toho závěru, který se mi nezdál příliš povedený ba naopak. I tak je ale závěrečná pointa minimálně neočekávaná. (09.08.2023)

V roce 1943 se Oldřich Nový neobjevil ani v jediném českém filmu, částečně také proto, že byl neustále sledován štvavým nacistickým tiskem. Proto se načas uchýlil do poklidného a přátelského prostředí hostivařských ateliérů, kde společně s Antonínem Zelenkou a kameramanem Ferdinandem Pečenkou natáčel detektivní komedii podle námětu někdejší star německého němého filmu Ossi Oswaldy (1897 - 1947). Roli, na kterou by si dříve brousil zuby on sám, svěřil bez zaváhání Karlu Högerovi. I když se to nezdá, ti dva měli leccos společného - brněnské začátky, ale i jemné gentlemanské vystupování a nepředstíranou úctu a galantnost k ženám. Přímo z konzervatoře si Nový do filmu vyžádal dvě mladé adeptky herectví, osmnáctiletou Dagmar Frýbortovou a devatenáctiletou Libuši Zemkovou, z plzeňského divadla k nim záhy přibyla ještě dvacetiletá Jiřina Petrovická. Film plný nových dívčích tváří a rafinovaných zápletek, během nichž se na scéně objevuje důmyslný zločin, neměl tedy čím zklamat. Oldřich Nový si v něm alespoň zazpíval legendární píseň o náměsíčníkovi, vtipný song o pošetilém přání jednoho blouznivce. (09.03.2009)