Cesta do nemožna

Je na tom nepřehlédnutelně vidět spousta snahy a dobrých úmyslů, což prostě nedokážu neocenit. Přijde mi dost smutné, že většina (nejen) současných českých filmů má asi tak o tisíc vizuálních nápadů míň než tento. Občas je té výtvarné stylizace ale až zbytečně moc, takže to nejednou může působit samoúčelně a rušivě. Navíc mě to nikdy nedokázalo svým značně zkratkovitým dějem naplno strhnout (tedy když nepočítám kratičkou scénu s nahou Sárou Affašovou...). 55 % (16.01.2021)

Vizuální velmi stylizovaná koláž se starožitnou magií znázorňující poetiku průkopníka filmu Georgese Mélièse (Cesta do neznáma z 1904) . Vyvolává to poetiku nedokonalých triků z počátku kinematografie, ale film stál 19 milionů korun a většina obrazu je zpracována na počítačích. Celkově je to občas nesoudržné. Na osudy Štefánika vzpomíná vymyšlený pražský filmař Otakar Kubánek. je to zároveň trochu groteska, sci-fi. Štefánikovo šestinásobné zdolání Mount Blancu je pro mě nepochopitelné , jak ho to mohlo bavit. Pobavilo mě, že během svého pobytu na Tahiti zamýšlel ostrov zakoupit a zřídit " nové Slovensko", nebo jak se Meliesovi když se rozzuří zvětší hlava. Konspiračním teoriím o smrti hrdiny se film naštěstí nevěnuje. Historická fakta občas nedodržuje. (04.02.2021)

Kde to bolo točené? V nejakom zahúlenom bare? Ten dymový opar za tri koruny má byť akože prejavom umenia alebo ide o rozpočet na úrovni večerníčka? Ako píše Dzeyna, toto je fakt otrasné spracovanie, amatérske, lacné a pre diváka hlavne neatraktívne. A nemalo by ísť predovšetkým práve o toho diváka? A že tam dávali groteskné scénky je nie len na škodu, ale ozajstnou trápnosťou, sám so pociťoval stud za tých hercov, ktorí to museli stvárniť. (31.07.2020)

Životopisný historický film pojatý jako pocta počátkům kinematografie, a Mélièsovi obzvlášť (ostatně už názvem). Tolik triků v hraném filmu a podobně hravým stylem u nás používal snad jen Karel Zeman, jehož filmy mi to také občas připomínalo. A přitom do této pestré koláže dobře zapadly i skutečné dokumentární záběry. Štefánikův životopis je ostatně téměř neuvěřitelný, takže forma vlastně odpovídá. ;-) Noro Držiak se každopádně zařadil mezi filmaře, jejichž další tvorbu budu vyhlížet s očekáváním. (16.01.2021)

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] (13.01.2022)