Aquaman a ztracené království

Stratené kráľovstvo nie je samo stratené, pretože stratené je aj štúdio Warner Bros. Rád by som videl nejakú celistvejšiu verziu, ktorá nie je taká diskotéka ako toto, čo nakoniec prišlo do kín. Nemám problém s príbehom, ten sa mi celkom páčil a bola to slušná dobrodružná jazda, ktorá skákala zo zaujímavých lokácii do štýlových akcii, alebo opačne. Skratka James Wan na nás sype jednu vizuálnu atrakciu za druhou. No aj keď je to dobrý režisér, tých milión pretáčok a dodátočok, tam je bohužiaľ vidno. V prvom rade na nič nie je čas, pretože sa musíme zmestiť do 2 hodín (zaujímavé, že pri jednotke sme sa nemuseli a fungovala). Je tu hromada scén, ktorá je ako päsť na oko. Napríklad v jednej scéne vyzerá Orm ako bezdomovec a v tej druhej ako kráľ Atlantídy. Čo sa týka vedľajších postav, tam je to ešte horšie. Mera moc priestoru nedostala a zo svojim manželom si naozaj pokecá veľmi malo (ak im takto funguje manželstvo, tak to im gratulujem). No a u Nicol Kidman je to ešte hrošie. Ta sa objaví len tak z ničoho a ani nevieme, kde vlastne prvú polku filmu bola. Takýchto scén je tu hromada, chýba tam hromada dialógov, ktoré by film viac rozvinuli, no namiesto toho dostaneme giganticku porciu dvojky Aquaman / Orm, ktorí tu hrajú prvé husle. Film je zameraný predovšetkým na nich, na jednu stranu je to fajn, dobre to odsýpa, dobre sa nich pozerá a klape im to v dialógoch a aj v akciách. Vizuálne je to pekne spravené, no prvý diel mi prišiel viac vymakaný a trošku aj viac prehliadanejší. Hudba ponúkne to čo v prvom diely a vlastne je to aj dobre, pretože soundtrack k jednotke nebol zlý. Nejaký zvrat, alebo camea iných hrdinov tiež nečakajte. Pôvodne bol obsadený do menšej úlohy aj Affleckov Batman, no nakoniec ostal niekde v strižni, škoda. Zhrnuté a podčiarknuté, jednotke je lepšia, no James Wan je dobrý režisér a pri dvojhodinovej stopáži, táto dobrodružná zábava celkom rýchlo ubehne. P.S.: za titulkami je ešte jedna scéna. 80% - 4* (05.01.2024)

Aquaman versus Aquanegr je prüdce aquabelí dobrodrüžství pro ty nejretardovanější aquaristy. Momoušššův alespoň nějaký dřívější heterošarm tentokrát üzce obepnüli velmi teplým brněním a bez gelu toho vyhřátého chudáka protáhli übohým festivalem pásové scénáristické impotence s mimořádně hnusným a levným digitálním aquamrdníkem na pozadí. Jak vidno, naprosto do sucha vyždímaný trh retardovaných omalovánek pro dyslektiky už prostě nemá kde brát, a je patrně už i po nejvyšším čase začít ty supergeje konečníkově používat výhradně k tomu, k čemu byli stvořeni. A sice jako dekoraci na jemný třívrstvý papír s heřmánkovým extraktem, mile motivující qocientně atrofované děti i mnohé dospělé k pravidelnému vyprazdňování. (18.02.2024)

K druhému Aquamanovi jsem na základě ne úplně lákavých trailerů přistupoval se střízlivým očekáváním a nakonec jsem odcházel z kina veskrze spokojený. Podmořské světy jsou ve filmech vděčným tématem a tvůrci nabídli opět jejich jiná zákoutí, která měla i přes silné CGI své kouzlo (nemohl jsem si v jedné scéně nevzpomenout na Jabba Hutta). "Bratrská" chemie mezi Momoou a Wilsonem úplně nefungovala, ale tento nedostatek naštěstí vykompenzovalo množství akce a soubojů s nepřáteli. Scény z Mrtvého města mi hodně připomínaly hru (a i film) Warcraft a je možná škoda, že se jim nedopřálo víc prostoru, zatímco u sekvencí s těmi kovovými "chobotnicemi" mi v hlavě nabíhal Strašpytlík. Hlavní záporák mi přišel spíše nevýrazný - asi tak jako mimika Nicole Kidman. Naopak jsem si ale užíval scénky s vylepšenou chobotnicí, která byla s přehledem největší(m) hrdin(k)ou celého filmu. Ve výsledku jde o jednohubku na právě jedno zhlédnutí, která se po projekci v hlavě moc dlouho neohřeje. (04.01.2024)

Úprimne, baví to ešte niekoho? Dvojka Aquamana by nebola tak zlá ako nedávne komixové filmy z dielne DC, ale je rovnako zbytočným filmom ako ten Blue Beetle, Shazam alebo The Flash. James Wan je síce natoľko zručný režisér, že to celé vie ukočírovať, občas tomu dať jemne hororovo ladenú atmosféru, ale čo z toho, keď ten zvyšok jej zase len jeden obrovský digi bordel, ktorý je divákovi po dejovej stránke úplne ukradnutý. Keby Aquaman prišiel do kín tak pred pätnástimi rokmi, možno by mal čo povedať. V roku 2023 je to iba smutný pohľad kam to komixové filmy dopracovali. Vo výsledku tak síce neškodný, ale absolútne priemerný komixový štandard určený ako rýchlokvasná zábava pre tie najväčšie masy. Som rád, že to už končí a ja do budúcna začínam vyhlížet skôr pokračovanie Jokera alebo Batmana, lebo tieto posledné komixovky (nielen z dielne DC, zdravia otrasné The Marvels) sa stali už skutočne iba zábavkou pre desaťročných, bez štipky snahy navyše. CELKOVO: 5/10 (26.02.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)