Aquaman a ztracené království

Keď spranierujú len ohováraním muža, tak v Hollywoode skončil, hoci sa po rokoch môže ukázať, že nič zlé neurobil - Johnny Depp tak prišiel o niekoľko rolí. Keď sa ukáže, že mrchou bola žena, tak jej zdvojnásobia honorár a tvária sa, že sa nič nestalo. Hovorím o zhovnetej Amber Heard, ktorá mať penis medzi nohami, už by si vo filme neškrtla. Aquaman nie je úplne zlý, pretože si udržiava to, čo v jednotke - snaží sa byť vtipný a niekedy mu to vychádza. Zvyšok je už len práca techniky, počítačov a človek si už začína uvedomovať, že tí herci fakt už nebudú čoskoro ani potrební. Minimálne v takýchto filmoch. (12.02.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)

Aquaman versus Aquanegr je prüdce aquabelí dobrodrüžství pro ty nejretardovanější aquaristy. Momoušššův alespoň nějaký dřívější heterošarm tentokrát üzce obepnüli velmi teplým brněním a bez gelu toho vyhřátého chudáka protáhli übohým festivalem pásové scénáristické impotence s mimořádně hnusným a levným digitálním aquamrdníkem na pozadí. Jak vidno, naprosto do sucha vyždímaný trh retardovaných omalovánek pro dyslektiky už prostě nemá kde brát, a je patrně už i po nejvyšším čase začít ty supergeje konečníkově používat výhradně k tomu, k čemu byli stvořeni. A sice jako dekoraci na jemný třívrstvý papír s heřmánkovým extraktem, mile motivující qocientně atrofované děti i mnohé dospělé k pravidelnému vyprazdňování. (18.02.2024)

Druhý Aquaman je krásnou ukázkou toho, že DCEU už absolutně netušilo, kam dál. Takže díky bohu za reboot. Ten samozřejmě může dopadnout ještě hůře, ale aspoň existuje nějaká šance, že to universum třeba nepůjde celé úplně do kopru... Netvrdím, že je na tom Marvel se svými posledními filmy lépe, ale Lost Kingdom je průměrným dobrodružstvím, které sice neurazí, ale ani nenadchne. Solidní soundtrack, spousta barevných výbuchů a několik pokusů o vtip. A víc? Nic. Za týden asi zapomenu, že jsem to někdy viděl, což je škoda, protože jedničku mám docela rád. (21.12.2023)

Když bylo během úvodních dvou minut Aquamanovi dvakrát načůráno do ksichtu (přičemž jednou se u toho smála Amber Heard, což vyvolalo vzhledem k její osobě zajímavé souvislosti), bylo mi jasné, že minimálně po stránce humoru nebude dvojka asi úplně můj šálek kávy. A následující minuty to bohužel jen potvrzovaly. Když se totiž tvůrci snažili o rodinný „marvelácký“ humor, moc zábava to většinou nebyla. Scénář zde tlačí hlavního hrdinu až příliš do polohy buranského idiota, bromance chemie mezi Momoou a Wilsonem kvůli tomu moc nefunguje a jisté dialogové výměny poměrně bolí. Stejně tak je na výsledku cítit, že se v postprodukci hodně stříhalo a předělávalo za pochodu, takže několik důležitých scén je najednou necitlivě useknuto, vedlejší postavy se náhodně zjevují a celkově působí roztříštěný výsledek dojmem, že tady se zasahovalo do původního materiálu opravdu hodně. Naštěstí od většiny letošních tupých komiksovek, s nimiž má Aquaman spoustu společných neduhů, zde se může DC aspoň částečně spolehnout na Jamese Wana. Ano, i ten si sice tentokrát vybral svou slabší chvilku, i přesto jeho poctivé řemeslo či hrátky s atmosférou v několika scénách jasně probleskují, stejně jako snaha o epické podvodní Star Wars, na něž se docela hezky kouká. Tempo je solidní, akce obstojná a podvodní univerzum přeci jen nabídne zajímavější svět než třeba hnusný Ant-Man. Ano, na povedenou komiksárnu je to pořád trochu málo, po příběhové stránce se tu jede hloupější liga než posledně a jistá tvůrčí rozhodnutí či plochost postav jsou poměrně k smíchu. Vzhledem ke všem zvěstem o přetáčkách a děsivých reakcí z prvních projekcí je však druhý Aquaman ještě docela neškodný. (24.12.2023)