Aquaman a ztracené království

Aquaman čerpá z toho, že ho hraje Jason Momoa. Ten by i v průseru byl dobrej. Ale tady to není úplně průser, jen to prostředí je natolik neuvěřitelné, že to bez absolutního digitálu prostě zfilmovat nezvládnete. A tak i když je film v pohodě a místy i docela vtipný, dochází tu k tomu, že tak trošku tou umělotinou přichází o filmařského ducha, který z filmu dělal zážitek a tak je to spíš rutina. (26.03.2024)

Když bylo během úvodních dvou minut Aquamanovi dvakrát načůráno do ksichtu (přičemž jednou se u toho smála Amber Heard, což vyvolalo vzhledem k její osobě zajímavé souvislosti), bylo mi jasné, že minimálně po stránce humoru nebude dvojka asi úplně můj šálek kávy. A následující minuty to bohužel jen potvrzovaly. Když se totiž tvůrci snažili o rodinný „marvelácký“ humor, moc zábava to většinou nebyla. Scénář zde tlačí hlavního hrdinu až příliš do polohy buranského idiota, bromance chemie mezi Momoou a Wilsonem kvůli tomu moc nefunguje a jisté dialogové výměny poměrně bolí. Stejně tak je na výsledku cítit, že se v postprodukci hodně stříhalo a předělávalo za pochodu, takže několik důležitých scén je najednou necitlivě useknuto, vedlejší postavy se náhodně zjevují a celkově působí roztříštěný výsledek dojmem, že tady se zasahovalo do původního materiálu opravdu hodně. Naštěstí od většiny letošních tupých komiksovek, s nimiž má Aquaman spoustu společných neduhů, zde se může DC aspoň částečně spolehnout na Jamese Wana. Ano, i ten si sice tentokrát vybral svou slabší chvilku, i přesto jeho poctivé řemeslo či hrátky s atmosférou v několika scénách jasně probleskují, stejně jako snaha o epické podvodní Star Wars, na něž se docela hezky kouká. Tempo je solidní, akce obstojná a podvodní univerzum přeci jen nabídne zajímavější svět než třeba hnusný Ant-Man. Ano, na povedenou komiksárnu je to pořád trochu málo, po příběhové stránce se tu jede hloupější liga než posledně a jistá tvůrčí rozhodnutí či plochost postav jsou poměrně k smíchu. Vzhledem ke všem zvěstem o přetáčkách a děsivých reakcí z prvních projekcí je však druhý Aquaman ještě docela neškodný. (24.12.2023)

#15 DCEU. Závěrečný film DC Extended Universe je Aquamanův sequel. Film šlape jako hodinky, vychází z klasického konceptu buddy movie, ve kterém se úhlavní nepřátelé z jedničky stávají pod vlivem okolností parťáky a společně bojují proti novému nepříteli. Což je něco naprosto ideálního pro feel good divácký zážitek. Jason Momoa a Patrick Wilson mají charisma na rozdávání, podmořský svět je velmi atraktivní na pohled a je fajn vnímat všechny ty architektonické nápady a faunu a floru. Pro filmaře je něco takového vždycky zajímavou výzvou, ostatně koncept Atlantidy láká ke zpracování už od antických časů. V kině to musela být pastva pro oči. Samozřejmě bych si užila víc prostoru pro Kidmanku/Heard/Lundgrena/Morrisona, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se na film čekalo, je výsledná podoba víc než ucházející. Jednička byla věnována dvojici Aquaman/Mera, dvojka je o dvojici Aquaman/Orm. (14.05.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)

Wana tu cítiť len v jednej jedinej scéne a tou je útok na základňu v sopke. Inak je to digibordel, ktorý sa priživuje na líniách načrtnutých prvým dielom, ale bez akejkoľvek snahy ich uspokojivo zakončiť. Mimo tejto jednej scény, je najlepšou častou filmu vzťah Jasona ako Arthura a Patrika ako Orma. Mytológia išla preč. Nastúpili masívne zachraňovačky v poslednej chvíli. Emócie išli úplne do úzadia a znova sa raz potenciál ( pripomínam, že citeľný) nechal spláchnuť do záchoda. Viem s úplnou istotou, že takto pôvodná verzia filmu, scenára a celkovo príbehu nevyzerala. Toto je veľké sklamanie a smutná rozlúčka so Snyderversom, ktorý mohol priniesť iné korenie do komiskového žánru. Tieto decké výplachy bez hĺbky už robí Marvel. A posledných pár rokov rovnako zle. Lovecraft by zaplakal. (03.03.2024)