Doom: Annihilation

Sice to není žádná převratná podívaná, ale na rozdíl od toho dražšího a slavnějšími jmény obsazeného předchozího filmu jsem tentokrát měl alespoň pocit, že tvůrci vědí, co dělají a co chtějí diváci od něčeho jménem Doom vidět. Zklamal mě ovšem konec ve stylu "Tak, a teď už jim došly peníze, víc toho nebude". (04.09.2022)

Mám s tím filmem dost problémů, ale jeden mi skoro nedá spát.....a to, proč se v hlavní roli objevuje postava ženského pohlaví......ono jméno DoomGUY by asi mělo hned napovědět, že do této role by se měla obsadit nějaká pořádná hora svalů a ne osoba, jejíž váha sotva dosáhne hodnoty 50 kg. Pro mě absolutně nepochopitelné. Kromě toho je to taková spleť plná logických děr, jaká se často nevidí. I tak to ale nabídne v pár sekvencích vskutku koukatelnou akci (berte to ale tak, že to myslím v rámci céčkové až déčkové produkce), jenž vygraduje na konci slušně uspokojivým finále (zamrzí, že asi z důvodu bídného rozpočtu jsme se dočkali jen tohoto segmentu odehrávajícím se v samotném pekle). O hercích radši asi zamlčím, protože tak špatné výkony ve mě zanechaly dost otřesný dojem, na druhou stranu jsem se někdy nad tou velikou špatností v tomto ohledu srdečně zasmál, tak aspoň něco. Doom z roku 2005 oproti tomuto výtvoru funguje skoro ve všem, když to srovnám, tak verze s Rockem vypadá jako snímek oceněný deseti Oskary. Smutný fakt. Za mě dávám 25 % (05.10.2019)

Je to céčko, takže se na to musíte i tak dívat. Celý film je jeden velký papundekl a ve finále má holka, která váží snad 50 kg zbraň, která váží snad 40 kg. Je to ale Doom, takže na tohle koukat nesmíte. První hodina dejme tomu ještě ujde. Pak se to trochu zvrtne a Vás to přestane zajímat, ale to, co přijde v posledních deseti minutách za to fakt stojí. Bohužel to nemyslím v dobrým. Uvidíte peklo, uvidíte asi jejich vůdce a uvidíte jednu šílenou scénu za druhou. Nejhorší je, že ty scény na sebe ani logicky nikterak nenavazují. Na holku se řítí armáda pekelná, ona utíká pro zbraň. Vidíte, že to prostě nestihne. Střih, zbraň má v ruce a pálí na toho nejmocnějšího, který jen tak kouká. Pak ještě stačí vykydlit půl pekla a vrátí se na Zem, aby to skončilo trochu hloupým závěrem. Alespoň tu byli impové a metali ohnivé koule. Je to škoda, kdyby se vykašlali na Doom 2005, který měl svý mouchy, a Doom 2019, místo toho udělali něco mezi a vzali si od obou trochu, byla by to zábavná blbina. Doomu s Rockem jsem dal 1, tady chci dát 2, to ale neznamená, že to je lepší. Jen asi fakt, že tu neběhají jen zmutovaní doktoři a je tu trochu víc sci-fi mi stačí k jaktakž nějaké spokojenosti. (30.09.2019)

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Peklo na Zemi, ale v dost jiném smyslu než asi tvůrci zamýšleli. Lacině vyhlížející břečka té nejhrubší jakosti, která by dovedla zapadnout i mezi klenoty ze Syfy nebo od Asylum. Takový příliš nevydařený pokus o to zkombinovat něco jako první filmový Resident Evil s laciným sci-fi televizní slátaninou a la Screamers: Hon na člověka. Výsledek je taková pecka, že by i Uwe Boll záviděl. (27.09.2019)