Reklama

Reklama

Ingeborg je žena ve středních letech. Žije v malé švédské komunitě, kde dává hodiny klavíru a poskytuje ubytování pro příležitostné návštěvníky. Většinu života však zasvětila péči o dívku Nelly, kterou zde ještě jako dítě zanechala její matka Jenny. Ingeborg Nelly miluje jako vlastní dceru, takže když se znenadání objeví Jenny, aby si dívka odvedla, je velmi rozrušená. Jenny je neoblomná a navzdory Ingeborginým prosbám si odvádí Nelly do Stockholmu, kde vlastní úspěšný salón krásy. Nelly se rozhodne odjet s matkou i přes smíšené pocity, které prožívá: chce se s ní totiž oženit postarší místní veterinář Ulf a je zde i záhadný lichotník Jack, přítel a zároveň vzdálený příbuzný její matky Jenny. (Film Europe)

(více)

Recenze (11)

LeoH 

všechny recenze uživatele

Je to prvotina, tu a tam patřičně neohrabaná, zbytečně ukecaná, divadelně inscenovaná či přepjatě melodramatická, ale raší z toho první výhonky bergmanovských témat i stylu, je v tom vtip, poezie i nejedna smysluplná myšlenka (zpětně ve mně uvízlo hlavně dilema slečny Ingeborg – nakolik se vlastně svým dětem dáváme nezištně a nakolik proto, abychom zaplnili prázdno v sobě?) a postavy jsou napsané i zahrané jako lidi plní života, žádní slamění panáci (opět v čele se slečnou Ingeborg v podání skvělé Dagny Lind, přesvědčivé a dojemné v celém spektru výrazů od laskavě škádlivých sousedských dialogů přes podehrávané utrpení ve ztrátě a nemoci až po mladistvou jiskru, probouzející se v blízkosti Uffeho a Jacka. Nejde mi do hlavy, že taková herečka má na kontě jen pár filmů). — Vlastní český překlad anglických titulků, původně s láskou pro mou dobrou ženu a teď i pro vás :-) zde. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Na rozdíl od Prší nám na lásku tu je Bergman i s jeho typickými tématy a prvky určitě vidět víc, takže jen kvůli tomu tu slaboučkou čtvrtou hvězdu nakonec dám. Přece je to jenom debut jednoho z největších režisérů všech dob, takže bych mohl být aspoň trochu shovívavý, když to funguje dostatečně. Už zde je vidět jeho zájem o psychiku žen a dopadech zdrcujících událostí, spojené se smířením se s tím, že co bylo, bylo a je třeba jít dál. Funguje to teda hlavně v druhé polovině, kde už jsem Bergmana jasně poznával a právě v ní se objevilo několik jeho typických (a taky silných) scén, takže i ta samá o sobě tu dost zachraňuje, protože první půlka je jenom průměrné drama, kde se s ničím nepracuje tak, jak by mělo. S tématy se to postupně sice moc nezlepší a větší propracovanost potřebovali stále i pak, ale s vykreslením postav je to určitě mnohem lepší. I tímhle se Krize liší od Prší nám na lásku - tohle se dokázalo vzchopit, kdežto Prší nám na lásku zůstalo stejně "průměrné" laděné až do samotného konce. Nakonec tedy celkem spokojenost, i když ne bůhvíjak velká. Slabé 4* ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Krize je režijním debutem slavného Švéda. Melodram podle hry Lecka Fischera dokázal Ingmar Bergman úspěšně nakazit svou fascinací ženou a obzorem antické tragédie. Aneb horoucí srdce, a trampoty hledání lásky mládí v nevinnosti, ale též ve sklonech paličaté odbojnosti dospívání. Láska mateřská není připravena na odchod do dospělosti, k tomu Bergman dal úzkost umělcovy duše, niternou rozervanost a ty nekonečné jizvy i dvojznačnou fascinaci ženským stvořením. Okamžik si vychutnává bolest vnitřního světa a naivní nezkušenost mládí. Hlavním objektem zájmu je Nelly (zajímavá Inga Landgré), mladé děvče, probouzející se do uvědomování si dospělosti života. Zatouží po rozletu v nadšení mládí i sladké představě, a přijdou první zásadní zkušenosti. Druhým objektem zájmu je Ingeborg Johnson (příjemná Dagny Lind), skromná učitelka klavíru a milující Nellyina pěstounka. Ta náhlá ztráta smyslu bytí je bolestivější než očekávala. Prvním narušujícím prvkem je Jenny (zajímavá Marianne Löfgren), biologická matka Nelly s bohatou životní zkušenosti, překračující obvykle vnímané standardy mravopočestnosti, a majitelka prosperujícího salónu krásy. Ach ty jizvy, pocity provinění a vlastní intimní touhy! Druhým vyrušujícím elementem je Jack (pozoruhodný Stig Olin), herec v neukojitelné rozervanosti bytí, vychytralý milenec Jenny. Náhle zahořel po nevinnosti mládí a tu svůj vnitřní svět zavlekl do pnutí. Z dalších rolí: urostlý veterinář, Ingeboržin podnájemník a postarší Nellyin nápadník Ulf (Allan Bohlin), lékař, laskavý Ingeboržin strýc Edvard (Ernst Eklund), osobitá Ingeboržina stará teta Jessie (Signe Wirff), či prostomyslná uklízečka u Ingeborg Malin (Svea Holst). Film Krize je vskutku zajímavou prvotinou Ingmara Bergmana v křesle filmového režiséra. Obsahuje charakteristické aspekty Švédovy intimity i konfliktů vnitřního světa. Povedený počátek uctívaného filmového tvůrce. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Dej Krízy je možno predvídateľný, ale keďže v ňom nechýbajú konflikty, dilemy a silné emócie, tak to vôbec neprekáža. Ide o celkom slušne prekreslenú psychologickú drámu, kde v očiach hercov skutočne vidieť a cítiť ich vnútorné prežívanie. Svojim spôsobom ide o tragédiu, ale v tomto období Bergman končil svoje diela s vízou nádeje do budúcnosti, pričom to nikdy nepôsobí vykalkulovane, ale ako prirodzený vývoj udalostí. Film najmä o ženách, kde je mužský hrdina viac menej len na to, aby sme na jeho osude viac chápali matku s dcérou. Každá z troch žien je svojim spôsobom hlavná postava, čo Bergmanovi rozhodne kvitujem. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Ve svých raných filmech Bergman anticipoval svá později detailně prokreslená témata a zdar těchto prvních pokusů, nejednou již zrale komponovaných, podstatnou měrou závisel na výstižnosti herecké artikulace. Při obsazení svého debutu měl nepochybně šťastnou ruku a krom ústředního mužského hrdiny, poněkud bezradně, odosobněně působícího Allana Bolina, k sobě všichni poutají pozornost jako magnetizující poranění na těle světa. Vyzdvihl bych především Signe Wirff, jejíž tragicky odstíněným stářím prosvítá nezapomenutá mladost, opakovaně probouzená blízkostí její osmnáctileté svěřenkyně. Ostatně obě se v sobě bolestně zrcadlí, v každé z nich pohasíná cosi, čím její protějšek právě hoří (což je rovněž jedno z osudových Bergmanových témat). K silnému efektu přispívá i výrazová asketičnost a cudnost, jež některým pozdějším a suverénněji formovaným snímkům chybí. ()

Galerie (89)

Reklama

Reklama