Volání divočiny

Překrásný příběh podle skutečné události o svobodě a zároveň lásce k zvířatům, zejména k lvici Else, se kterou si hlavní postava příběhu vytvoří doslova mateřský a přátelský vztah, který se jen tak nevidí. Dojemná atmosféra, dobrodružství, nádherná hudba a příroda Keni dělají z tohoto filmu opravdový klenot... (05.07.2011)

Myslel jsem, že už mě tenhle film nebere, ale když jsem ho dnes viděl už asi potřicátý a zase jsem na třech místech brečel, tak musím dát pět hvězdiček. Je neuvěřitelné, že jsem poprvé viděl Volání divočiny před takřka půl stoletím... Člověka dojímá samotný příběh plný lidství a lásky ke zvířatům a africké divočině, ale z hlediska filmařského film obdivuji ještě víc, protože tohle natoči muselo být ohromné umění. Třebaže je zřejmé, že ne vždy se točilo podle scénáře a sekvence se spíš vybíraly až podle toho, co skutečně dobře vypadalo. Film pro všechny generace. (06.08.2017)

Tohle je klasika. Četl jsem knihy George Adamsona o jeho přátelství se lvy, Elsa byla jen jednou epizodou. Bill Travers jej zde ztvárnil velmi dobře (byli až do konce nejlepší přátelé) a seděl mi i dabing panem Větrovcem. Film je nádherný, plný záběrů na nádhernou africkou divočinu. Příběh Elsy je dojemný a doporučuji jej ke zhlédnutí všem. A nesmím zapomenout ani na Johna Barryho, který film svou hudbou povýšil na opravdový skvost a hluboce se mi tak zapsal do duše. Tak usedněte do Land Roveru a nechte se za tónů úvodní písně Born Free unést do širých savan Afriky až ke skále, kde čeká Elsa. * * * * * (02.04.2012)

Romanticky natočený film, díky němuž jsme se ve své době dozvěděli, jakou také měla Opava slavnou rodačku. Když šel poprvé v České televizi, byl tento film nesmírně populární a všude se o něm mluvilo. Rád jsem si ho po desítkách let znovu připomenul a sledoval jsem ho s chutí i teď, i když leccos je v něm asi hodně zidealizované. Nicméně klobouk dolů, že se něco takového vůbec podařilo nejen s lidskými, ale hlavně lvími herci tak přesvědčivě uprostřed africké přírody vůbec natočit. (01.02.2023)

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes? 1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška. (18.02.2023)