Jako jed

Nebývá zvykem, aby režisér během dvou let natočil dva skoro totožné filmy. Jako jed je trošku přímočařejší ve vyobrazení nevěry a dusna na socialistickém pracovišti než o rok starší Olmerům kousek. Svěrák znovu válí a není těžké se naladit na stejnou vlnu. Krajčovičová bohužel trošku ztratila svoje osudové kouzlo, protože na hlavě má výtvor, který nikdy neměl spatřit světlo světa. (19.05.2022)

♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫  Ach, jak  výstižně tato píseň  podbarvuje  celý film.  Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady  na mě jako na mladšího ročnika  dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak  vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze  Zdeňka Svěráka jsem  snad poprvé neměl  pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka  přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil  si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť  Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní  vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil  Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen,  snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny,  a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají  skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být  pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou  socialismu a svéraznou filmařskou formou.  To všechno se skvěle doplňuje,  vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu  hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné  čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku.  Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době.   MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ.   (15.11.2021)

Během filmu jsem si říkal: "Tohle natočil TEN Olmer, který se zasloužil o zrod Playgirls či Policajtů?" Tento film je úplně jiná liga. Není to první liga, ale díky Zdeňku Svěrákovi, který nemůže nikdy nezklamat, se na film kouká dobře. Příběh je na slušné úrovni, co mě ovšem překvapilo, byla kamera, která někdy zabírala děj z pohledu Svěráka. Ta si opravdu chválu zaslouží. Sem tam se našel i vtipný dialog, navíc bylo zajímavé vidět například pana Svěráka se prát či vidět ho po boku Michala Suchánka. Dám tomu nakonec čtyři hvězdičky z výše jmenovaných důvodů a taky proto, že v Olmerově kariéře jde opravdu o světlý bod, kterých moc nebylo. (31.12.2008)

"Přišel jsem se na tebe kouknout. Jedu náhodou kolem Košic." To se tak stane, když manželka dlouhodobě vytrvale ignoruje manželovo večerní stání a ten, v souladu s primitivní mužskou logikou, využije služeb svolného klínu súdružky Tomčányové. Žádná velká zábava to tedy není, nicméně pokusy ing. Hnyka konverzovat ve slovenštině jsou naprosto vynikající a té touze užít si na středně stará kolena ještě trochu té divočejší stránky života, tak té já rozumím. (05.12.2016)

Řek bych "takovej typickej Svěrák", ale to by bylo moc obecný shrnutí... a zas tolik humoru tam nebylo. Co tam bylo, tak to, že na pozadí děje se odehrávala klasická komunistická šlamastyka s nějakým socialistickým podnikem, plným náměstků, schůzí, starejch závistivejch sekretářek, uvědomělým ředitelem a podobnejma zhovadilostma. Na štěstí se tam najdou momenty, kdy Svěrák protlačil své typické fórky, a další výhra je krátká stopáž. Milostné dobrodružství tak získává docela spád a tím pádem se mi u toho nechtělo spát. Jednou pobavilo a myslim, že stačilo. (28.03.2016)