Jako jed

Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (23.09.2007)

Paní Krajčovičové to víc slušelo v "Co je vám, doktore" jako něžné bloncce; "Jako jed" jako film je celkově drsnější a méně pohádkové; ale raději mám stejně "Co je vám...". Tahle olmerovsko-svěrákovská minisérie jsou dva dobré realistické filmy pro dospělé, jakých zas tolik není. Jsem rád, že p. Svěrák ve své kariéře tenhle odskok udělal, i když si ho asi nevyhodnotil tehdy jako perspektivní, a nepokračoval v něm. (06.07.2013)

Bod za hudbu a pár vydařených momentů a mínus za podivnou pachuť, kterou „jed“ zanechává v ústech a tu slovenskou soudružku. Je hrozně zvláštní vidět slušňáka Svěráka i s jeho korektní aurou a precizní výslovností, jak ztratí hlavu a 76 minut ji hledá. Je fakt, že při pohledu na jeho filmovou manželku nikomu srdce neposkočí, ale natrvalená Tomčányová je fakt adeptkou na hlavní bod programu při pálenie bosoriek. (06.08.2014)

Film, který dokazuje dvě známé pravdy: 1. že platí ono okřídlené frojdovské: Milostné aktivity x pracovní úsilí = konstanta 2. Svěrák patří k našim nejlepším hercům, škoda, že nebyl využívaný daleko víc. Předpokládám, že to byl právě on, kdo do tohohle filmu propašoval geniální monolog: "Tak tu zprávu.. já jí, abych tak řekl, v podstatě mám. Ale, potřebuju to hodit na papír, takže dneska... ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stolech. Možná..." Oslněn touto dokonalostí, vzal jsem si ho za vzor a trochu zapracoval na svých výmluvách. Za nejlepší považuju: "Já to ještě nemám, ťukám do klávesnice pomalu a jemně, abych nepoškodil majetek firmy!" "Kolega je alergik a pomalejma pohybama nevířím tolik prach!" "Čím dýl si klient počká, tím větší má pak radost!" (13.03.2016)

Vít Olmer v osmdesátých letech zřejmě ještě točil dobré filmy. Příjemné překvapení! Svěráka jako herce mám opravdu hodně v oblibě, baví mě jeho nezaměnitelný styl hraní, hlasu i smyslu pro humor. Já to vidím jako příběh člověka který si myslel že si nabere všechny dobroty pro sebe, a nakonec zůstal bez ničeho, a sám. Myslím si že tady nejde ani tak o lásku, jako spíše o nevěru a její následky. Je to dost zábavné, docela se mi líbila i Krajčovičová, ale vadilo mi že se ve filmu svlékla. Jinak samozřejmě kromě pana Svěráka který je zde nezapomenutelný, (například jeho Slovenština je prostě dokonalá) se mi hodně líbila paní Švormová, a potěšila mě přítomnost Suchánka a Kozderkové. Označila bych to za silnější průměr, který má co říct. (21.07.2013)