Stav ztroskotání

Matně jsem si na tenhle film vzpomínal, respektive na onen konflikt s cigošema. Rád jsem si ten film zkouknul celej hezky od začátku a bylo to docela fajn, koukat na mladou Jílkovou a Brožovou (škoda, že se z ní stala taková bezcharakterní píča) a Zounar s Renčem měli taky celkem zajímavý postavy. Jenom je škoda, že dementovi (zloděj) nedali po hubě a vlastně mu to všechno prošlo. Malý bezvýznamný plus za toho Wabiho Daňka. (01.08.2016)

Už tenkrát je měli lidi prokouklý, ale červené výložky příslušníků VB a případná gumoléčba, je drželi tak něják v mezích normy. Tady šlo o prachy a světe div se, křivda převeliká, černí byli očerněni. Cigoši v čele s "bakelitem" Tofim, celý film někam pochodujou, asi v duchu svých kočovnických tradic, bohužel se nikdy nedozvíme, kam se teda vlastně vydali. Točit to dnes a pustit si je byť jen do komparzu, tak to můžou rovnou zabalit, jelikož ráno jsou i bez těch lodí a překvapivě i bez komparzu. No řekněme, že jde o veskrze pozitivně a optimisticky laděnou podívanou :-)) (27.12.2015)

Klasický normalizačný výtvor plný omletých klišé. Parta vodákov splavuje rieku, dostanú sa do krížku s tlupou cigánov. Časom sa im stratia prachy a podozrenie pochopiteľné padá na našich milovaných spoluobčanov. Nakoniec sa ale podľa žánrových pravidiel samozrejme ukáže, že páchateľ je niekto iný. Film dnešného diváka zaujme snad len plejádou dnešných "celebrít" ako: Brožová, Jílková, Renč, Suchánek, Zounar, Tofi či Blanarovičová. Ale to je asi jediné čím stojí za pozornosť. Filmu totiž chýba patričné tempo, vďaka ktorému by film išiel dopredu. A niektoré postavy sú nesympatické až hanba, napríklad zabrzdená blbka, ktorá sa zabuchne do vodcu cigánov (Tofi). (18.06.2014)

A já si už tenkrát myslel, že Sagvan je Ital... Gouryella má pravdu, film dnešního diváka (pokud vůbec na to bude koukat) zaujme jen dětskými herci, z nichž je dnes jiná liga. Jeden dostal řád od prezidenta, další točí trapné pořady s Buchtou, ostatní se tak všelijak motají po nekonečných seriálech. Kačenka dnes miluje jen bohaté muže a Míša dává slovo účastníkům diskusních pořadů... Ačkoliv je to celé mírně naivní, pro ty co jezdili a jezdí na vodu z těch záběrů Ohře dýchne vůně řeky. Snad je to tou její tehdejší divokostí i opuštěným okolím se starými zřícenými mosty a rozbitými jezy bez chatových koloní... Je to letní film, plný slunce a záběrů na vodu. Dnešní divák asi plně nepochopí co to bylo jezdit bez konví jen s loďáky, lodě tahat sebou vlakem, spát v plátěných áčkách s hliníkovými tyčemi v dekáči a v baterkách mít ultratěžké monočlánky ,,buřty''. Nebylo vyjímkou když někdo sjížděl řeku na pramici... Dnes je doba softshellu, samorozbalovacích stanů, nepotopitelných kánoí i obrovských raftů, doba vodotěsných LED svítilen a vodáckých společností, které mají celý tok řeky pokrytý základnami a které vám loď přivezou i odvezou, případně dofouknou na checkpointu cestou. Ale je to i doba, kdy nemůžete večer zastavit a utábořit se kde se vám líbí, protože je tam chráněná oblast nebo přímo cedule některého ze soukromého majitele pozemku. A tak jste nuceni zakotvit a spát tam, kde by jste dříve nekotvili. Uložíte se v některém z kempů narvaných k prasknutí, kde si dobijete mobil, osprchujete teplou vodou, kde řve hudba, do noci jedou fast foody a kde vám hrozí, že ráno najdete svůj stan poblitý některým z mnoha desítek opilých vodáků... Neříkám, že vše je špatně a krásně to ve filmu vyjádřil Kratina ,,víš někdy to je těžké''... Ale při sledování tohohle dětského filmu se mi tak nějak po těch dávných časech, kdy chatrnou výbavu nahrazovalo nadšení a radost z dobrodružství (už jen proto, že jináč to zkrátka nešlo) - zastesklo. Snad to bylo i tou foukací harmonikou a Rosou na kolejích od Wabiho. Pokud bych měl srovnávat atmosféru tohoto filmu a Proč bychom se netopili, tak tenhle právem v mém hodnocení o hvězdu vede. Tři pádla. * * * (02.07.2015)

Vodní léto po mládežnicku coby upocený blábol o šťastných časech normalizačních, s etnicky etickou zápletkou návdavkem ke vší té rádoby alternatívnosti... Jojo, postpubertální pražská čudlárna zplodila pod taktovkou budoucího >národního údmělce< Olmera téměř generační výpověď o proplouvání sračkami doby, tehdá ještě netuše nic o věcech budoucích. Ale já jim to věřím, že to mysleli upřimně! Ano, oni si věřili, a věřili straně a vládě a šťastným zítřkům bez budoucnosti i ctnosti. Možná i proto většina z nich v dobách popřevratových svobodně dorostla (či líp ztroskotala?) do podoby entit, jak je (do)dnes vídáme na všech (k)análech napříč televizáckým spektrem... °-/ . . . Čistě řemeslně filmařsky pak jde o materii značně nevyrovnanou, se scénářem doslova plovoucím na říčném proudu laciné svazácké zábavy, s hroznými postsynchrony a bezzvučným zvukem vůbec, obraz >orwokolór< 4:3 nevyjímaje... . . . Resumé? No, párkrát se děcka udělaly, lotr byl odhalen, družba gadžů s romáky byla navázána a víc už šmytec. Dnes už dobré jen na zalepení pozdně letních nováckých popolední a doklad toho, jací (oni!) tenkrát byli... Docela bída teda d.m.s.n. - - - - - (Poprvé viděno kupodivu /jojo, tenkrát igitátor nuceně bránil socialistickou vlast a pak už na tuhle kultůru tak nějak sral/ až 11.9.2011, hodnocení 388., komentář zde jako pětadvacátý - 11.9.2011) (11.09.2011)