Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvacet jedna let (1968 - 1989) v životě houslisty Jana, kterého životní a společenská situace nutí ke kompromisům a osobním ústupkům. (oficiální text distributora)

Recenze (29)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Na tomto filmu je vidět, že jde více než o ucelený děj o kritiku společenství čerstvě zaniklého. Spíše než příběh sledujeme epizody ze života Jana, který se nejprve složitě smiřuje s okupací, následně se snaží mít svou hrdost, ale časem se zkrátka k ústupkům snížit vlastně musí. Jak už je to u Olmera běžné, narval do filmu plno sexu a film na mě působí takovým neuceleným, neuspořádaným dojmem. Vidíme politikaření i mezi soudruhy napříč, boj o koryta, o moc, o vliv, korupci apod. A když se nad tím tak člověk zamyslí, co se de facto změnilo? Dneska je to v politice totéž, jen komunisté převlékli kabáty a rádoby demokrati se chovají stejně... ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitomé jedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla „Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka "Zlatokopové z Pragokoncertu". Byl to snad on, kdo podstrčil panu Johnovi onen původně čtyřiceti stránkový materiál? V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle pana Hartla tu byl i skvělý pan Poloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmem předchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Názorný příklad buzeračních metod reálného socialismu. 1) 36letý Radek John napsal zasvěcený scénář, 48letý Vít Olmer dílo režíroval a 39letý Ondřej Soukup opatřil hudbou. 2) Hořký velmi výstižný film ukazuje tlak, kterému byli vystaveni umělci (a nejen oni) v dobách radostného budování lepších zítřků. Neváhám prohlásit, že jde o jasnou odpověď přemoudřelým kritikům, kteří paušálně napadají umělce za spolupráci s režimem. 3) Zajímavá je nulová role disidentů. Autoři se rozumně vyhnuli polistopadovému období a dokázali si udržet překvapivě dobrý odstup navzdory době, kdy film vznikl. 4) Výborné herecké výkony nabídli například 38letý Jan Hartl (houslista Jan, hlavní postava), 51letý Bronislav Poloczek (ředitel) nebo třeba 27letý David Matásek (referent s přehazovačkou). ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Na filmu je už jasně vidět Olmerovo směřování ke sračkám typu Playgirls - sice točim film na hovno, ale dám tam nějaký mrdání, kozy a nahý prdele a snad se to chytne... Tady se ještě tak nějak držel v mezích a navíc to zachránil Poloczek s Hartlem. Mimochodem ve filmu má plno celkem známejch herců nejrůznější kratičký štěky. Hlavně mě teda dostal František Husák, kterej za celej film řekne jedinou větu a vybleje se na nějakym rautu do talířů s chlebíčkama. Pro mě je to za hodně slaboučký 3 hvězdy. A to dávám teda hlavně za nedávno zemřelýho Poloczka, protože ten byl v tý roli stranickýho funkcionáře naprosto dokonalej. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Film, ktery ani tak nemapuje jeden zivot snazici se prezit v socialismu, jako charakteristiku ceske povahy (coz mozna tvurci v dobe vzniku jeste netusili, nebo nemeli v planu). Lidi, kteri se snazi prosadit lezenim do prdele, kurvenim, pomlouvanim, lhanim a bonzovanim je nekonecny zastup i dnes. Je to proste o lidech a ne o socialismu, kapitalismu, protektoratu nebo Rakousko-Uhersku. Poloczek v roli funkcionare vyborny, Hartl hraje cely zivot stejne typy, coz z neho nedela velkeho herce, na tuto roli to ale slusne staci. Olmer byl na prelomu 80.-90. let na svem vrcholu, film me bavil svou beznadeji a hlaskami... "Vite, ze ktere strany to ma zenska nejradeji? Z te komunisticke, tam jsou totiz ti nejvetsi curaci". Vyborny filmovy plakat. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (3)

  • Ve scéně v Sanopsu, kdy jako ředitel jí velkou lžící kaviár, se panu Poloczkovi natáčení líbilo. Když točili ale scénu po deváté, udělovalo se mu velmi zle a kaviáru se od té doby vyhýbal. (sator)
  • Natáčelo se v Sanopsu, v prezidentském apartmá. Bronislav Poloczek byl prvním, který v něm díky filmu pobýval. (M.B)

Reklama

Reklama