Takže ahoj

Tenhle příběh mi přišel až neuvěřitelně aktuální. Přestože většina lidí hlavní hrdinku odsuzuje, podle mě se takhle v dnešním světě cítí plno mladých lidí. Dívka, která moc neví, co v životě chce. Vlastně ani to, co hledá - někoho, kdo jí dá pár facek? Ví snad jen to, že se chce bavit. A taky touží po dítěti. Na druhou stranu si ovšem uvědomuje, že dítě potřebuje zodpovědného otce. Ale žádného takového muže kolem sebe nevidí, vždyť většina těch, s kterými spí, jsou ženatí, často otcové. A jak má tedy věřit, že najde v životě partnera, který bude vždy stát pevně po jejím boku? Pak se zamiluje, ovšem je tohle ten pravý? Kromě výborného psychologického příběhu nabídne film i velmi dobrou kameru Jaromíra Holpucha a Petra Prokopa. Určitě stojí za povšimnutí záběr nadšených Japonců pod Staroměstským orlojem, mačkající spoušť ve stejný okamžik, i scéna, kdy bláznivý rozhovor milenců doplňují zdánlivě nepasující detaily, které ale perfektně vystihují emoce ukryté ve slovech. (03.08.2009)

Nemohu si pomoct, nedokážu příliš ocenit tyhle filmy bez příběhu, které se tváří, že zachycují současnost své doby. Což možná i dělají, ale působí někdy bez šťávy a přes tuhle cennou stránku nudí. Určitě nechci odsuzovat film jen na základě jména režiséra (ale v případě autorského debutu Víta Olmera charakteristika výše platí za mě dvojnásob), stejně tak ho nechci velebit jen proto, že si Olmer počátkem normalizace dovolil natočit „odvážný“ film plný scén se sexuálním podtextem. Plytké brouzdání po tématu bez hutnějšího uchopení postav je roztříštěno do útržkovitého vyprávění, neukotvené podobně jako život hlavní (ne)hrdinky. K samotnému ději, který se z víc než poloviny odehrává v posteli, se už dál nebudu vyjádřovat, protože bych asi musel použít vulgarismy. Film jako takový mě narozdíl od jednání hlavní postavy nenaštval, ani neměl čím urazit, pouze mě minul obrovským obloukem. Pro mě v rámci nové vlny zbytečný řadový film, v němž se úspěšný herec v pozici režiséra jaksi marně snaží navázat na daleko lepší podobné snímky od Formana, Chytilové či Schorma. Největším přínosem je tedy odškrtnutí si další položky ze seznamu československých filmů, které jsem ještě neviděl. Takže ahoj! 35% (02.10.2020)

Hrozný, nechápu jak Vít Olmer vůbec dokázal dostat nějakej prostor na to, aby nás filmové fanoušky mohl obtěžovat svým "neuměním". To co "znetvořil" zde, určuje paralelu v budoucích "filmech" alá chlupatej Slávek Boura (playgirls), Róm co jednoho krásnýho dne našel kouzlo dvojitého výfuku u káry převezený z Německa(Nahota na prodej), či nejhorší role Surio Mária Woříška (Waterloo...). V cyklu - Zlatá šedesáta pobavil Víťánek snad jen svým neskutečným hulvátismem v předfilmovém rozhovoru. Já vím že cyklus je to obsáhlej, ale částečný "odpad" dávám dramaturgii jinak výjmečnému filmovému pásmu na ČT2, samotnému filmu dávám z milosti jednu a to proto Víťánku, že si tam přivedl alespoň kuchaře Svatopluka a pro tebe osobně Víťo - ahoj.... (18.07.2009)

Obrovské překvapení. Jsem velkým milovníkem Nové vlny, ale přesto jsem tomuto snímku nevěnoval příliš velkou pozornost(přece jenom už se podle data jedná pouze o dozvuk, říkal jsem si). Vít Olmer nebyl velkým lákadlem, a tak jsem zhlédnutí tohoto snímku dlouho odkládal. Snímek je skvělou sociální sondou do života mladých lidí. Mladých lidí, kteří nudou neví coby a tak si vymýšlí hry, kterých později litují. Zjišťují totiž, že hrát si nedá donekonečna. Nezní to téma tak nějak aktuálně? Ano, je tomu tak. Tento snímek bych si dovedl představit v dnešní době v novém kabátě a přesto by dokonale vystihoval pocity dnešní mládeže. Po celou dobu se mi zdálo, že hlavní hrdinka ví moc dobře, k čemu směřuje. Je si vědoma toho, že její vztah nemůže dojít naplnění. Nahlas si říká o své potrestání, tak říká slogan v popisku. Díky dokumentární věrohodnosti jsou nám hrdinové blíž, dovedeme chápat jejich počínání, dovedeme se do nich vcítit. Je jisté, že Olmer těžil hlavně ze snímků, které vznikly o pár let předtím. Přesto bych ho nezatracoval, tento snímek mi nepřijde v ničem horší. Místy jsem byl nadšený jako při sledování Křiku Jaromila Jireše. Je mi trochu smutno z toho, co se později Olmer rozhodl točit. Takže ahoj ukazuje, že býval kdysi talentovaným filmařem... (24.04.2006)

Oslovilo mě to, i když ne úplně bezprostředně. Z filmu není cítit, co vlastně hlavní hrdinku k jejím milencům tolik táhlo. Erotické scény jsou suché, respektive spíše žádné. To možná způsobily tehdejší cenzurní zásahy. Hlavně mi ale mužské postavy připadaly dokonale nepřitažlivé a nudné. A tak jsem daleko víc ocenila, co film nabízí v druhém plánu. Ono toho není málo. Zaujaly mě dobové reálie, jako třeba Plzákova televizní poradna, kde zrovna vysvětloval, jak si zinscenovat "malé domácí psychodrama". No, a facky, to je moje... (01.09.2012)